Dům s ateliérem na Kamenné

Dům s ateliérem je sourozencem vily na Červeném kopci. Oba domy stojí na původně jediné parcele, jejíž severní hrana tvoří uliční frontu Kamenné a jižní se nachází až na vrcholu Červeného kopce. Ulice Kamenná se navíc v místě parcely s popisným číslem 13 dramaticky láme, takže dům stojící v uliční frontě vytváří urbanisticky lukrativní "point de vue".
Architekt, který je stavebníkem spodního domu a bratrem stavebníka horního domu, si byl této síly genia loci vědom. Jeho výrazový formální slovník je pestrý a mnohem více adaptabilnější ke konkrétním podmínkám staveniště, než jaký můžeme nalézt u drtivé většiny ostatních brněnských architektů, jejichž východiskem se stal ortogonální postfunkcionalismus.
Domy spojuje kromě společného architektonického názoru a rodinných pout obou stavebníků i několik dalších vztahů a znaků. Především je to výška atik obou domů, která je ve stejné absolutní výšce, takže ani jeden nepřevyšuje druhého. Půdorysný tvar horního domu se promítá do komunikačního jádra domu spodního, a tak snad můžeme mluvit o stavební genetice. Domy jsou postaveny stejnými řemeslníky ze stejných stavebních materiálů. Jsou tedy čistokrevnými sourozenci. Pro příznivce gender studies se nabízí zajímavá úvaha o formální podobě obou domů. Zatímco bratrův dům má silný vertikální charakter demonstrující vztyčení k obloze, sestřin dům je horizontální hmota s výrazně oblým tvarováním.
Dům s ateliérem u ulice Kamenné patří bratrovi-architektovi. Narozdíl od horního domu je polyfunkční. Snad bychom mohli mluvit o městském paláci ve 21. století. Dvě nejspodnější podlaží totiž poskytují prostor pro stavebníkovo pracoviště - architektonický ateliér. Další čtyři podlaží majitel pronajímá i přesto, že v posledních dvou patrech měl mít vlastní byt. Osobně se domnívám, že je tato funkční skladba unikátní a rozhodně zaslouží pozornost.
Forma spodního domu je zdrženlivá a důsledně ctí okolní urbánní strukturu. Převýšený hranol se chová velmi střídmě. Jediným excesem je tekuté zaříznutí prosvětlení komunikačního jádra a následné oddělení schodišťové věže od struktury domu. Důsledkem toho vzniklo nenásilné zvýraznění nástupu do domu. U řešení komunikačního jádra mám snad jedinou výtku, a to průnik výtahu do užitného prostoru pater. Architekt však ctil kompozici domu a návrhem maximálně transparentní výtahové šachty se s vetřelcem vyrovnal. Tím na druhé straně vznikla nebývalá možnost přehlédnout z výtahu v krátkém okamžiku dění ve všech patrech domu. Baťa se usmívá.
Za pozornost rovněž stojí vertikální propojení dvou nejspodnějších a dvou nejhornějších pater. Interiér bytu a ateliéru má stejnou prostorovou skladbu. Zatímco u bytu je ale společenský převýšený prostor s galerií otevřen jižnímu slunci, v ateliéru je zahlouben pod povrch a naopak symbolizuje uzavření-meditaci-přemýšlení. Jakoby snad architekt ve volném čase nasával současnost respektive jak sám říká "byl jejím lakmusovým papírkem" a následně v tichém uzavřeném ateliéru zapracovával své prožitky do architektonických návrhů.
Ještě si neodpustím poznámku o pískované fólii na skle fasády v přízemí: původně jsem se domníval, že Zdeněk Fránek chtěl ateliér totálně uzavřít světu již na začátku fungování. Bohužel však na mou otázku směřující k existenci fólie uvedl zcela prozaický úvod. Poněvadž pronajal jedno patro v domě firmě distribuující kosmetiku a pořádající modellingové castingy, čas od času se stávalo, že modelky čekající na casting postávaly a pokuřovaly na chodníku před domem a mužské části osazenstva ateliéru rapidně klesala výkonnost. Tudíž se nalepila na sklo průsvitná fólie a byl pokoj. Já chci ale stejně věřit tomu úmyslně japonskému uzavření se.