Archeologické museum s parkem Kalkriese

Museum und Park Kalkriese

Archeologické museum s parkem Kalkriese
"Kdyby o této bitvě římští kronikáři tehdy nenapsali, tak by dnes o vítězství neměli ani páru. Barbaři."
Jan Kratochvíl, 2003 (nad jednou z muzejních desek...)

Teprve v roce 1987 nalezl britský archeolog-amatér místo dějiště legendární bitvy v Teutoburgerském lese (nebo také Varusova bitva), jež bylo hledáno po dlouhá staletí. Nebyly nelezeny žádné ostatky budov, ale četná archeolgická naleziště a jeden zemní val. Na ploše skoro 30 km² se zde v roce 9. našeho letopočtu střetl kmen Germánů pod Arminiovým vedením s římskými legiemi Publius Quincitilius Varus, kteři byli drtivě poraženi na své cestě mezi lesem a bažinou. V místě nálezů byl postaven výstavní (Ausstellung, Exhibition) park se třemi pavilony a museem. Cesta Římanů podél lesa byla poseta kovovými pláty, zatímco stezky Germánů jsou ve skrytu lesa značeny dřevěnými kusy. Místo bývalé germánské hradby bylo v podobně jemném duchu vyznačeno ocelovými larsenkami: tam, kde je val patrný jsou pilony řazeny hustěji než tam, kde se jeho existence pouze předpokládala. Dobově rekonstruována byla pouze malá část pozemku s ochrannou zdí a bažiny. Protože tato část leží pod dnešní úrovní terénu, je také rekonstruovaná výseč pažena larsenkami. Tři malé pavilony dávají návštěvníkům otevřít svůj prostor pro fantazii. Mají za úkol vyostřit vaše vnímání. Architekti společně s designéry Ruedi Baurem a Lars Müllerem koncipovali pavilon vidění - okupovatelná kamera obscura, pavilon slyšení - prostor s obřím naslouchátkem z 19.století, a pavilon otázek. Poslední z jmenovaných vytváří most do současnosti. Na jedné straně je možné sledovat skrz obdélníkové otvory bitevní pole a na protější straně probíhá film o aktuálních válečných oblastech. Samotné muzeum je stejně jako pavilony a chodníky obložen ocelovými pláty. Jediné místo, ze kterého je možné shlédnou celé bojiště je čtyřicetimetrová věž muzea. Ocel je všudypřítomná. Rozhledně sem tam chybí masivní ocelový obklad a odhaluje svou skeletovou konstrukci. Vnitřek je opět ocelový, na rozdíl od zrezivělého vnějšku je interiér ušlechtilý se zvýrazněnými sváry.
Gigon/Guyer Architekten, Arbeiten 1989 bis 2000, Verlag Niggli AG, Curych 2000, s. 292-303.

V pavilonu Fragen (otázky) probíhá videoinstalace hledající odpověď na stálou lidskou potřebu válčit. V roce 9 n.l. Římané pochopili, že je na hlavu může porazit i národ primitivů. Ptát se a připomínat hrůzy války si budeme muset do té doby, než se přestanou vést války - tzn. ještě hodně dlouho. Dnešní Římané podnikají nájezdy po celém světě a nepoučeni, že sílu lidského odhodlání nemůžou zlomit, podnikají další výpady (Korea, Vietnam, Afganistan, Irák, ...). I kamenem můžete rozbít laserové dělo. Chce to jen věřit. Ti, kteří bojují kvůli penězům, nikdy neuvěří.
2 komentáře
přidat komentář
Předmět
Autor
Datum
Bitva v Teutoburském lese
Radomír
20.07.19 06:25
Re: Bitva v Teutoburském lese
Petr Šmídek
21.07.19 02:57
zobrazit všechny komentáře

Více staveb od Gigon/Guyer Architekten