Kunsthal
"Způsob práce na detailech v Kunshal byl takový, aby na sebe nepřitahoval pozornost, aby se dal snáze přečíst provoz, cítit abstrakce, průsvitnost a průhlednost, konkrétnost a vnější podmínky. Vnímání celku namísto fixování se na spoje, spáry a místa styků."
Od otevření své kanceláře v Rotterdamu na počátku 80. let se OMA usilovně zabývala urbanismem tohoto válkou poničeného města. Zatímco oni hledali nová využití v centru, byla pozornost všech ostatních byla namířena na průmyslové oblasti a kolem přístavu. V polovině osmdesátých se konečně začalo něco dít i s “terrain vague“ v centru města. Jedním z projektů byl 440 metrů dlouhý a 130 metrů široký Museum Park, který měl do sebe zakomponovat stávající Boymans-van Beuningen Museum a nemocnici od Jeana Prouvé. Jako kompenzaci za nepříliš ziskové akce OMA usilující o nový Rotterdam, byla kancelář pověřena návrhem parku a Kunsthal. Na muzeum architektury proběhla vyzvaná soutěž pro šest architektů, mezi nimiž byl i Koolhaas. Vyhrál ji Jo Coenen. Komplexní návrh OMA pracující s parkem, čtvercovým Kunsthal na jihu a trojúhelníkovým muzeem architektury na severu parku přestal být po Coenenově vítězství aktuální. Skleněný čtverec Kunsthal o hraně 60 metrů vznášející se nad parkem nemohl sám o sobě existoval a stal by se tak jen “patetickým zbytkem“. Odpor budoucího ředitele Kunsthal k původnímu návrhu Koolhaasovi umožnil navrhnout muzeum úplně znovu.
Program pro Kunshal II zněl: tři velké výstavní prostory, které by se daly používat společně nebo odděleně, auditorium a samostatně přístupná restaurace. Parcela čelí dvěma kontrastním situacím. Na jižní straně hraničí s rušnou silnicí na vrcholu náspu a na severní hraně (o několik metrů níž) s tichým parkem. Půdorysem muzea prochází dvě okružní cesty: východozápadní shodná s Westzeedijk a severojižní veřejná rampa domem. Rampa slouží jako vstup do muzea, vede do Muzeum Park a zároveň odděluje hlavní výstavní prostory od kanceláří, auditoria a restaurace. Vnější forma - čtverec 60 x 60 m - se od prvního projektu příliš neliší. Vnitřek však byl vytvořen zcela nově podle předpokládaného proudění návštěvníků. Tento princip funguje velmi dobře u podobných staveb se širokým kontextem a obsluhujícím skupinám. Dynamika plynoucího provozu zesiluje rytmus budovy. Na druhou stranu nesmí její autor ztratit kontrolu nad diagramem proudění a jít za hranici skutečných potřeb provozu stavby.
Rem Koolhaas, 1997
Od otevření své kanceláře v Rotterdamu na počátku 80. let se OMA usilovně zabývala urbanismem tohoto válkou poničeného města. Zatímco oni hledali nová využití v centru, byla pozornost všech ostatních byla namířena na průmyslové oblasti a kolem přístavu. V polovině osmdesátých se konečně začalo něco dít i s “terrain vague“ v centru města. Jedním z projektů byl 440 metrů dlouhý a 130 metrů široký Museum Park, který měl do sebe zakomponovat stávající Boymans-van Beuningen Museum a nemocnici od Jeana Prouvé. Jako kompenzaci za nepříliš ziskové akce OMA usilující o nový Rotterdam, byla kancelář pověřena návrhem parku a Kunsthal. Na muzeum architektury proběhla vyzvaná soutěž pro šest architektů, mezi nimiž byl i Koolhaas. Vyhrál ji Jo Coenen. Komplexní návrh OMA pracující s parkem, čtvercovým Kunsthal na jihu a trojúhelníkovým muzeem architektury na severu parku přestal být po Coenenově vítězství aktuální. Skleněný čtverec Kunsthal o hraně 60 metrů vznášející se nad parkem nemohl sám o sobě existoval a stal by se tak jen “patetickým zbytkem“. Odpor budoucího ředitele Kunsthal k původnímu návrhu Koolhaasovi umožnil navrhnout muzeum úplně znovu.
Program pro Kunshal II zněl: tři velké výstavní prostory, které by se daly používat společně nebo odděleně, auditorium a samostatně přístupná restaurace. Parcela čelí dvěma kontrastním situacím. Na jižní straně hraničí s rušnou silnicí na vrcholu náspu a na severní hraně (o několik metrů níž) s tichým parkem. Půdorysem muzea prochází dvě okružní cesty: východozápadní shodná s Westzeedijk a severojižní veřejná rampa domem. Rampa slouží jako vstup do muzea, vede do Muzeum Park a zároveň odděluje hlavní výstavní prostory od kanceláří, auditoria a restaurace. Vnější forma - čtverec 60 x 60 m - se od prvního projektu příliš neliší. Vnitřek však byl vytvořen zcela nově podle předpokládaného proudění návštěvníků. Tento princip funguje velmi dobře u podobných staveb se širokým kontextem a obsluhujícím skupinám. Dynamika plynoucího provozu zesiluje rytmus budovy. Na druhou stranu nesmí její autor ztratit kontrolu nad diagramem proudění a jít za hranici skutečných potřeb provozu stavby.
0 komentářů
přidat komentář
