Do not follow this link, or your host will be blocked from this site. This is a spider trap.
PŘIHLÁSIT SE  (trvale)
Uživatel:
Heslo:
Zapomněli jste heslo?
Registrace nového čtenáře
archiweb

HLEDEJ v sekci     
Národní dům

Autor: Jan Kotěra
Adresa: Vojáčkovo nám. 1, Prostějov, Česká republika | mapa
Web: www.narodni-dum.info
Realizace: 1905-07

Poměrům na Moravě těžko je rozuměti tomu, kdo je pozoruje z dálky. Opožděný proces národnostního osvobození, probuzení sebevědomí lidu, jenž si dosud nebyl vědom své pravé síly a svých pravých schopností, působí na nás v království jako reminiscence na doby našich otců, ba dědů. Rozvoj měst, náhle osvobozených z područí povrchního nátěru německého, je pro Moravu tak příznačný, že má vliv i na rozvoj umělecký v zemi. Sotva kdo dovede jmenovati umělecká jména význačnější na Moravě před touto poslední fásí a sotva nalezne v celé zemi aspoň českým rovnocenná díla, v tu dobu povstalá. Proto vidíme nynější ruch vědecký i umělecký ve vnitřní souvislosti s rozmachem národní osobitosti a hospodářské zdatnosti. Urovnány ovšem poměry umělecké dosud nejsou; často z nedostatku domácích sil sáhá se k cizím, ale právě tyto cizí vlivy nebývají šťastné. Morava více než Cechy pocítila takto první, nevykvašené a surrogátní vlivy pseudomoderního umění a trpí jimi dosud. Zde zdají se býti zmnohonásobeny všechny hříchy, které způsobily horečku regulací měst, náhlé záchvaty touhy po módní architektuře a průmyslných výrobcích. Továrny, vyrábějící hory ladností a nevkusných šmejdů, mají tu větší odbyt, buzení uměleckého vkusu v lidu má tu těžší úkoly. Větší města jsou toho dokladem i když pomíjíme Brno. Tak Prostějov vydal nedávno brožuru, líčící vývoj města za posledních 15 let. Mezníkem mu bylo dobudování národního domu jako symbolu úplného osamostatnění města z područí německého a léta od prvního vítězství zevnějšího, od r. 1892, pokládá za léta všestranného rozvoje. Popatříme-li však na přiložené illustrace veřejných budov a prostranství, pohledů s ptačí perspektivy interieurů, vidíme po stránce umělecké hluboký úpadek a stagnaci, stará náměstí porušená, (zejména Žerotínovo a Pernštýnské) novostavbami nejbanálnějšími, starý zámek pánův z Kravař restaurovaný jako divadelní prospekt na konci náměstí školy i úřední budovy stejné šablonovitě vyřešené jako činžovní domy a nové části města jako bezradně po všech stranách města rozváté, bez jednotící myšlenky a cíle.
A na konci tohoto vývoje, který zasluhuje býti nazván vývojem jen ve smyslu biologickém, vzniká jako předzvěst nové éry budova národního domu. Kdyby i jinak nesouvisela s celým moderním ruchem uměleckým, měla by již pro ten fakt zásluhu, že prolomila do Prostějova vstup novému názoru na veřejnou budovu. Je trochu cizí zprvu tato architektura do svého okolí, ale má úlohu výchovnou v nejširším slova smyslu. Mladší generace nebude již za čas obcházeti kolem, jako by nechápala smyslu těchto forem a barev a sama pak bude toužiti, aby celé město se obrodilo pro její potřebu a dle jejího vkusu. Tak stojíc na konci jedné zahajuje budova periodu novou.

Záměr, zříditi divadelní budovu v Prostějově, vyvinul se přirozeně z nedostatku vhodných místností. Když na počátku let devadesátých město v jádru české i zevně se počeštilo, konány příležitostné sbírky na zbudování divadla, ale teprve vzácným odkazem (170.000 K) prvního českého starosty Vojáčka a jeho choti nabyla myšlenka určitějšího základu a formálně dospěla realisace ustavením se družstva z jara r. 1905, jež si vytklo širší program: vystavěti nejen divadlo a spolkový dům, jak bylo původní intencí manželů Vojáčkových, ale zříditi zároveň společenské středisko města rychle se rozvíjejícího. Do té doby neměl Prostějov ― ačkoliv byl největším městem Českým na Moravě, s 28.000 obyvateli ― vhodných místností a stále byl jediným útočištěm nedávno před tím postavený Dělnický dům, který přes svoji prostornost se nehodil zejména za budovu divadelní.
 Proto bylo pozdraveno sestavení družstva s takovou sympatií, že vynesly sbírky, hned potom podniknuté, 60.000 K, a že obec věnovala pro stavbu budovy pozemek v samém středu města a prodala družstvu materiál za vlastní cenu. Družstvo vyvinulo energickou činnost za získáváním řádných plánů budovy, s jejíž stavbou se mělo vzhledem k příznivým poměrům stavebním začíti nejdéle počátkem r. 1908. Podání návrhů svěřeno bez ofertního řízení přímo arch. J. Kotěrovi. Ten provedl plány za spolupracovnictví arch. Richarda Nováka a stavitele O. Pokorného. Mimo to provedl sochařské práce figurální prof. St. Sucharda, panneau ve vestibulu vymaloval J. Preisler, malířskou výzdobu salonků a prosceniových loží provedl Fr. Kysela a modelly k figurálnímu kandelábru v hledišti a figurální výzdobu krbu v restauraci provedl K. Petr.
Se stavbou započato 1. června 1906 a ještě téhož roku byla zhruba provedena a zakryta; dokončena byla v listopadu 1907. Slavnostní zahájení stalo se 30.11. -1.12.1907 a obec převzala budovu do svého majetku. Celkový náklad činil 780.000 K, z čehož připadá na vnitřní zařízení a divadelní dekorace 100.000 K.

Budova (Následující popis slouží k doplnění iIlustrací zejména po stránce materiálu a koloritu) Národního domu stojí na výhodném místě, schopném zevní representace i ve svém nynějším stavu; dotýkát se téměř hlavního náměstí i hlavní třídy, vedoucí z nádraží a od Olomouce. Mnohotvárná v účelech, je i mnohotvárná v masse. Průčelí traktu divadelního leží v ose náměstí Smetanova, průčelí spolkového domu je obráceno do širokého parkového prostoru, v nějž se před budovou rozšiřuje hlavní třída. Zahrada, sevřená oběma trakty, přechází v městský park.
Trakt divadelní obsahuje hlediště asi pro 900 osob s příslušným vestibulem, schodištěm, salonkem, chodbami a šatnami, pak jeviště s šatnami herců, skladišti dekorací a ostatním příslušenstvím; traty spolkový, jen z části dvojpatrový, má v přízemí restauraci a kavárnu s příslušnými místnostmi vedlejšími, v 1. patře přednáškový sál a místnosti pro spolky, v 2. patře místnost spolkovou a byty personálu. Budova je cihelná, konstrukce jsou v divadelním traktu a v přízemí a přednáškovém sále spolkového traktu ze železa a armovaného betonu, jinde trámové. Zdivo omítnuto, omítka česaná, světlešedá, sgrafittová výzdoba ornamentální je červenohnědá s jinobarevnými detaily. Sokl je betonový s pískovcovým orámováním. Krytina z červených prejzů. Podjezd a ukončení pylonů, dále kryt štítů a attik je z pískovce. Větráky, nástavce hromosvodů a celé ukončení věže jsou z plechu, zeleně natřené, věnce na pylonech jsou tepány z mědi. Veranda je z bíle natíraného a malovaného dřeva a kryta prejzy. Kandelábry před budovou jsou z kovaného železa, částečně s použitím mědi.
Vnitřek divadelního traktu: Vestibul má stěny bílé, s černým soklem a červenohnědými lisenami z mramoru, sloupky jsou serpentinové; schody ze světlé, broušené a leštěné žuly, dlažba z bílých, černých a hnědočervených šamotek. Okna a dvéře dubové. Kandelábry bronzové, lustry mosazné. Schodiště k hořejším úrovním je podobně drženo v materiálech i v barvě. Chodby jsou částečně obloženy na bílých stěnách fialovou linkrustou, na terazzové běločerné dlažbě leží tmavočervené koberce. Salonky pro obecenstvo mají dřevěné stropy z leštěného přírodního dubu a ořechu, obložení dveří a krbu z šedočerveného mramoru, okna a dvéře dubu neleštěného a kovové Části z mosazi. Hlediště je obloženo na stěnách žlutozelenou linkrustou, strop má světležlutý s plastickými ozdobami zlacenými a částečně patinovanými a bílými mřížkami; dvéře jsou dubové, zasklené façettovaným sklem, okna s opalisujícími destičkami (zelené, modré, bílé) v olovu; nábytek z ohýbaného dřeva, čalounování zelené, opona a portiery žlutozelené s nepravidelným dessinem a barevně applikováným ornamentem; kandelábry a raménka na lampičky jsou z bronzu, ciselované, částečně zlacené a hnědě patinované.
Vnitřek spolkového traktu: Restaurace o dvou místnostech má stěny a strop bílé a žlutošedé, částečně zelenou linkrustou obložené; krb z červeného mramoru; plastika sádrová patinovaná, s vloženými ozdobami z pálené glazované hlíny; okna a dvéře z přírodního dubu; lustry mosazné; nábytek v přední místnosti z dubu modře mořeného, v zadní ze světlého ořechu leštěného,čalounování šedožluté; koberce zelené. Kavárna má v první místnosti strop světle šedě a stěny zeleně dessinované, částečně zelenou rohoží obložené, v čítárně na stěnách zlatá japonská tapeta; okna a dvéře dubové, osvětlovací tělesa mosazná; nábytek z leštěného přírodního dubu a palisandru, v čítárně žlutošedé čalounování; desky stolní mramorové, zelené. Přednáškový sál má strop a stěny bílé a běložluté, obložení stěn z přírodního leštěného dubu a černé hrušky; okna a dvéře jsou bíle lakovány; kovové části z mosazi. Ostatní místnosti spolkové jako besední síň, salon, knihovna jsou tapetovány; truhlářská práce většinou bíle lakovaná a nábytek bud ořechový bud duhový a osvětlovací tělesa mosazná.
A.


































Zdroj: Styl I (1908-09) s.255-257
Vložil: Petr Šmídek, 09.08.13
Návštěvnost: 33261 čtenářů
Sdílet: 
Poslat odkaz na tuto stránku e-mailem
Vaše jméno Vaše emailová adresa
Váš vzkaz
Na tyto adresy (oddělte čárkou)   
Komentáře
Předmět Autor Datum
show all comments add comment
Burza práce
Aktuálně
Kalendář akcí
arrow
Duben 2017
arrow
 
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
Denní zprávy
e-SHOP
BLOG - poslední články
Poslední komentáře
BLOG - poslední komentáře
TOPlist © archiweb.cz 1997-2017
Všechny materiály zveřejněné na těchto www stránkách podléhají autorskému zákonu (č.121/2000 Sb.). Publikování nebo šíření obsahu je bez písemného souhlasu provozovatele zakázáno.
archiweb.cz využívá agenturní zpravodajství ČTK, která si vyhrazuje veškerá práva. Publikování nebo další šíření obsahu ze zdrojů ČTK je výslovně zakázáno bez předchozího písemného souhlasu ČTK.