Pavilon prvního stupně ZŠ a ZUŠ Líbeznice

Základní škola pro 240 dětí v 8 kmenových třídách, které po vyučování zároveň fungují jako třídy školní družiny. Jídelna umožní po jednoduché a rychlé přestavbě produkci představení základní umělecké školy, či filmovou projekci s přednáškou. To vše na 1000 m² užitné plochy.

Místo — Areál základní školy se rozprostírá na 3 hektarech severovýchodního okraje obce. Hlavní budova z roku 1956 byla dlouhou dobu osamělou dominantou v krajině, dokud k ní nedorostla zástavba od jádra obce. Dnes je zahrada školy z jihu a západu obklopena individuální obytnou zástavbou, zatímco na sever a východ plyne do volné krajiny. V průběhu let doplnil hlavní budovu uvnitř areálu park, dopravní a sportovní hřiště a samostatný pavilon školní družiny. Předměstská neurčitost byla v době počátku projektu zřetelná i v předpolí areálu, kde nebyly zřejmé hranice mezi pěšími a dopravními plochami.

Architektonicko-urbanistické řešení — Vývoj projektu stavby byl dlouhý a přerývaný. Návrh nového pavilonu v zahradě školy byl původně určen pro mateřskou školu sídlící ve vile naproti školnímu areálu. Kapacita školky byla v té době nedostatečná, a obec proto vypsala vyzvanou architektonickou soutěž na podobu školky nové, umístěné v areálu školy.
Nový pavilon jsme do školní zahrady urbanisticky začlenili tak, aby byl ke svým společníkům v zahradě - hlavní budově školy a školní dužině – v rovnoprávném postavení.
Stavbu jsme navrhli jako prstenec obepínající malou zahradu pro předškolní děti, a ohraničující ji tak v rámci velké zahrady pro školáky. Velikost vnitřní zahrady byla dána hygienickým požadavkem 4 m² na jedno dítě, a kruhová zahrada tak měla poskytnout prostor 400 m² pro plánovaných 100 dětí.
Konstrukce a technické řešení školky vycházelo vstříc zadání obce, kde hlavními požadavky byly nízké investiční náklady a extrémně krátká doba realizace. Mateřská školka byla tedy navržena jako montovaný skelet z prefabrikovaných železobetonových prvků, kombinovaných s výplňovými dřevěnými skeletovými konstrukcemi.
Z realizace stavby v této podobě sešlo, zčásti z důvodů finančních a zčásti z důvodů demografického vývoje, jenž vyvolal na straně obce logické úvahy o reálnosti změny funkce již vyprojektované a povolené stavby.
Před zahájením prací na přepracování návrhu na pavilon ZŠ bylo ve spolupráci s investorem svědomitě formulováno zadání s ohledem na výšku  investičních nákladů a univerzalitu využití budovy. Jak se v předešlé fázi ukázalo, flexibilita řešení stavby je klíčový aspekt při hodnocení její využitelnosti, a tedy i účelnosti vynaložených investic. Zadání bylo v několika krocích rozšířeno na limitní mez, kdy klíčovými parametry byly počet dětí, omezení stavebního objemu a množství provozovaných funkcí.
Pavilon ZŠ drží původní koncept domu obepínajícího vnější prostředí. Na rozdíl od zahrádky ale nyní mezikruží vytváří ve svém středu atrium - venkovní učebnu ve stínu platanu uprostřed domu.

Technika prostředí — Stavba je koncipována jako objekt stavebně „těžký“ s akumulační hmotou železobetonových konstrukcí. Zdroj chladu a tepla je geotermální energocentrála umožňující maximální využití bezkompresorového přirozeného chlazení ze soustavy 6 zemních vrtů. Distribuci tepla či chladu zajišťuje termoaktivní železobetonová nosná konstrukce stropu (systém BKT). Tento systém je regulován s ohledem na předpověď počasí a předpokládané provozní stavy. Takové řešení také umožňuje odebírat elektrickou energii podle nejvýhodnějších tarifů, což spoří provozní náklady.
Veškeré prostory jsou vzduchotechnicky větrány s rekuperací tepla a chladu prostřednictvím 9 vzduchotechnických jednotek. To zajišťuje stabilně kvalitní prostředí pro výuku a zároveň snižuje spotřebu energií. V případě vhodných teplot venkovního prostředí je samozřejmě možné větrat přirozeně okny a dveřmi.
Součástí šetrného řešení objektu je také vegetační střecha, která zadržuje dešťové vody a pozitivně reguluje teplotu a vlhkost místního mikroklimatu.

Grafický koncept vychází z ideje sluneční soustavy. Dvůr uprostřed kruhové stavby jako slunce, 8 tříd kolem jako 8 planet. Před každou třídou je intarzie v podlaze - barevný kruh v reálném poměru příslušné planety vůči slunci - dvoru. Každá třída má tedy svůj název (Merkur, Venuše….), také svou barvu, kterou jsou vysázeny číslice na skříňkách u tříd a v zádveří vchodu, názvy tříd na dveřích, jména učitelů a také určité barevné akcenty na nábytku uvnitř tříd. Jinak je barevnost světlá, vlastně bílá a syté barvy tak dobře vyniknou. Dalším výrazným prvkem je písmo Lucius, jehož autorem je Jaromír Hárovník. Písmena jsou vyrobena z magnetu a děti si tak mohou s písmeny hýbat, přemísťovat je, případně komolit názvy svých tříd, vše je dovoleno. V kombinaci se záměrnou nedokonalostí zvoleného fontu a neuspořádaností písmen a číslic, vzniká živé a hravé grafické prostředí. Toto je ještě doplněno bezpečnostními polepy skel na  vnitřní skleněné fasádě, ve formě různých jednoduchých obrázků-ikon z prostředí vesmíru. Vesmírné objekty jsou nalepeny rovněž neuspořádaně v duchu velkého chaosu.