Do not follow this link, or your host will be blocked from this site. This is a spider trap.
PŘIHLÁSIT SE  (trvale)
Uživatel:
Heslo:
Zapomněli jste heslo?
Registrace nového čtenáře
archiweb

HLEDEJ v sekci     
Národní muzeum pro západní umění
国立西洋美術館

Autor: Le Corbusier
Spoluautor: Kunio Maekawa, Junzō Sakakura, Takamasa Yoshizaka
Adresa: 7-7 Ueno-Koen, Taito-Ku, Tokio, Japonsko | mapa
Web: www.nmwa.go.jp
Projekt: 1955 Realizace: 1957-59, 1979, 1997
Užitná plocha: 4399 m² Zastavěná plocha: 1587 m²

foto: Petr Šmídek, 2012
Japonský obchodník Kōjirō Matsukata (1865-1950) nashromáždil během svého sedmiletého (1916-23) pobytu v Paříži úctyhodnou uměleckou sbírku čítající tisíce obrazů, soch a dekorativního umění, které se mělo stát základem pro Národní muzeum západních uměleckých tradic. Tento záměr však přerušila druhá světová válka, kdy bylo umění v roce 1939 zabaveno francouzskou vládou jako válečná kořist a celá sbírka byla Japonsku navrácena až po dlouhém vyjednávání v roce 1956 s podmínkou, že muzeum musí navrhnout francouzský architekt. K tomuto účelu byl již v roce 1955 povolán Le Corbusier, jemuž asistovala trojice japonských architektů (Kunio Maekawa 1928-30, Junzo Sakakura 1930-36 a Takamasa Yoshizaka 1950-52), které Le Corbusier již dříve zaměstnával ve svém pařížském ateliéru na 35 Rue de Sèvres.
Muzeum si klade za cíl představit japonskému publiku vědeckým způsobem historii, současnost a budoucnost západního umění, kterému však dominují francouzští impresionisté. Pozemek poskytla japonská vláda. V muzejním okrsku ve čtvrti Ueno na severu Tokia se již nachází historické, vědecké i umělecké muzeum. Ze zalesněné náhorní plošiny se naskytuje překrásný výhled na panorama města.  
Hlavní ideou se projekt vrací o čtvrt století nazpět a vychází ze spirálovitého Musée à croissance illimitée (Muzea s neomezenou možností růstu), které Le Corbusier vytvořil jako ideový koncept v roce 1931. Přestože původní projekt nebyl zamýšlen pro žádné konkrétní místo, nakonec se tento princip odvozený z Moduloru objevil ve třech pozdějších Le Corbusierových realizacích: Městském muzeu v Ahmedabadu (1959), Národním muzeu pro západní umění v Tokiu (1959) a Umělecké galerie ve vládní čtvrti Čandígarh (1965).
Rozlehlému náměstí před vstupem do muzea vévodí trojice Rodinových soch. Strohé průčelí doplňuje jen velkoformátové okno, k němuž vede předložené schodiště. Mohutný betonový objekt spočívá na tenkých sloupech. Přízemí zůstává prosklené, aby zůstal zachován dojem volného půdorysu. Sloupy v přízemí mají tloušťku 60cm a horních patrech pak 55cm (Le Corbusier původně plánoval subtilnější rozměry 53 a 43cm odvozené z Moduloru). Hlavní výstavní podlaží se nachází v prvním patře, kam se vstupuje po trojramenné rampě z centrální kryté dvorany s Rodinovými sochami.
V roce 1979 přistavěl Kunio Maekawa k muzeu nové křídlo (4902 m²) a v letech 1994-97 prošlo muzeum další rekonstrukcí a rozšířením (1525 m²). V roce 1998 bylo zařazeno na seznam stovky nejvýznamnějších japonských veřejných staveb a v roce 2007 se muzeum stalo kulturní památkou.
Autor: Petr Šmídek, 27.08.15
Návštěvnost: 8796 čtenářů
Sdílet: 
Poslat odkaz na tuto stránku e-mailem
Vaše jméno Vaše emailová adresa
Váš vzkaz
Na tyto adresy (oddělte čárkou)   
Komentáře
Předmět Autor Datum
Tak takhle né chlapci Roman Fiala 03.09.15 09:20
show all comments add comment
Burza práce
Aktuálně
Kalendář akcí
arrow
Říjen 2017
arrow
Denní zprávy
e-SHOP
BLOG - poslední články
Poslední komentáře
BLOG - poslední komentáře
TOPlist © archiweb.cz 1997-2017
Všechny materiály zveřejněné na těchto www stránkách podléhají autorskému zákonu (č.121/2000 Sb.). Publikování nebo šíření obsahu je bez písemného souhlasu provozovatele zakázáno.
archiweb.cz využívá agenturní zpravodajství ČTK, která si vyhrazuje veškerá práva. Publikování nebo další šíření obsahu ze zdrojů ČTK je výslovně zakázáno bez předchozího písemného souhlasu ČTK.