Umělecká galerie Yale University

Z Kahnovy tvorby čiší nadčasovost. V každém projektu je promítnuta výrazná osobnost jednoho z nejuznávanějších architektů druhé poloviny uplynulého století. Kahn při svých projektech úzce spolupracoval s inženýry i dodavateli, což mu umožňovalo přicházet s inovativními návrhy, které spočívaly v neoblomné konstrukční a materiálové logice.
Po řadě rodinných domů byl prvním velkým Kahnovým projektem objekt umělecké galerie pro univerzitu Yale, kde v té době působil jako hostující kritik a následně po dokončení galerie také jako řádný profesor. Galerie je první ze tří muzejních staveb, které Kahn v průběhu své tvorby vytvořil (o dvacet let později vzniklo přes ulici Centrum anglického umění Yale University a především Kimbell Art Museum v texaském Fort Worth). Kahn u modernistických budov postrádal monumentalitu a duchovní hodnoty, které naopak byly vlastní řadě historických staveb. Kahn se ve svých návrzích pokoušel vyvolat ohlasy vzdálených dob aniž by rezignoval na současnou tvorbu. Podařilo se mu najít vlastní cestu mezi odlidštěným modernismem a ironizující postmodernou.
Univerzitní komise pověřila Kahna zakázkou muzea na základě předchozích referencí, u nichž prokázal svoje mistrovství při užití konstrukce a materiálu. Očekávali však také vytvoření 'silného tvaru', kde by byla obsažena 'esence základních Kahnových úvah o architektuře promítnutých ve skutečné činy'. Galerie Yale University je historiky architektury považována za jednu z prvních odpovědí na Kahnovu touhu po 'nové monumentalitě'. Z mistrovské práce se světlem a prostorem vzniká vizuálně působivý celek, který se v průběhu dne o ročních období neustále mění. Cihelný obvodový plášť bez oken je důstojným partnerem ke kamennému zdivu neogotických budov univerzitního kampusu (Paul Rudolph v podobném duchu využil 'manšestrový' pohledový beton). Do vnitřního dvora a směrem k Rudolphově škole architektury se muzeum obrací velkými prosklenými plochami vsazenými do ocelových rámů. Zbytek vnějších ploch obstarává kontrast nosné betonové kostry a výplňového režného zdiva. Vstup do galerie tvoří prosklený pás mezi odsazenými čelními režnými stěnami. Návštěvník po vnějším schodišti vystoupá do zvýšeného patra, kde volnému prostoru uvnitř dominují dvě komunikační jádra obsahující výtah, technické zázemí a především trojramenné schodiště vložené do betonového válce. Ve spodních částech jsou umístěny umělecké sbírky univerzity, zatímco nejvyšší poschodí původně sloužilo jako ateliér pro studenty architektury. Šikmá stropní žebra vytváří ornament z rovnostěnných jehlanů, v jejichž dutinách je umístěno osvětlení i technické rozvody. 'Waflové' řešení stopu kromě svých výtvarných kvalit zároveň umožnilo snížení běžných požadavků na výšku stropu i podlah.