Nové vydláždění Tartiniho náměstí

Slovinsko i přes svoji malou rozlohu dokáže nabídnout mnoho podob. Patří mezi ně i krátký kus jaderského pobřeží, kde leží pětitisícové přímořské město Piran přezdívané slovinské Benátky, což také prozrazuje jeho historickou náležitost ke slavnému městě na laguně. Starodávné obchodní a rybářské město leží na dramatickém skalním útesu, v jehož zálivu se jako perla ukrývá písečná mělčina. V místech dnešního hlavního náměstí nesoucího jméno podle slavného rodáka houslisty Giuseppe Tartiniho se původně nacházel přístavní bazén, který však byl později zasypán a lodě se přestěhovaly o kousek dál do většího přístavu na širé vodě. Nepravidelný tvar náměstí lemuje směsice domů z různých období od kostela ze 13. století, přes paláce z 19. století až po hudební sál. Podrecca se rozhodl tento prostor scelit prostřednictvím mírně vyduté elipsy vepsané do prostoru bývalého přístavního bazénu. Tento výrazný prvek se stal ústředním bodem historického centra, přičemž v jednom z ohnisek elipsy spočívá Tratiniho pomník. Eliptickou plochu ze světlého travertinu lemují kamenné lavice a sloupy nočního osvětlení. Dokonale hladká centrální plocha je bez jakýchkoliv detailů a možnosti využití ponechává na fantazii místních obyvatel. Mezi centrální elipsou a přiléhajícími domy na náměstí je dostatek místa pro obchody, letní zahrádky a městský mobiliář. V roce 2007 se náměstí definitivně proměnilo na pěší zóna a okolí elipsy bylo vydlážděno čtvercovým rastrem, jak stojí v původním projektu z konce devadesátých let. Nyní ke kompletní podobě schází již jen bronzový reliéf se směrovou růžicí v dlažbě.

Rok 1989 znamenal definitivní pád železné opony, čehož Boris Podrecca na svých cestách mezi vídeňským ateliérem, stuttgartskou univerzitou a benátským letním sídlem využil k častějším návštěvám Slovinska. Na jaře 1989 Podrecca dokončil lublaňskou galerii Dessa, s níž úspěšně vstoupil na slovinskou architektonickou scénu a o rok později dokončil v Piranu v interiéru středověké kaple rekonstrukci Galerie Sv. Donáta. Ještě předtím však proběhla přestavba piranského náměstí, které Podreccovi otevřelo dveře ke ztvárnění veřejných prostranství v Salcburku, Vídni, Kremži, Celovci, Mariboru, Štýrském Hradci, Terstu a řadě dalších měst.