Auditorium v Cartageně

Auditorio en Cartagena: El “B”

Auditorium v Cartageně
Spolupráce:Antonio Mármol, Joaquín Cárceles, Rául Jiménez

Adresa: Paseo de Alfonso XII, Cartagena, Španělsko
Realizace:2011
Užitná plocha:18500 m2
Plocha pozemku:5628 m2


Stát na okraji:
 „… v horku slunečních paprsků (jsou živi ze Slunce), ve stínu (jsou živi ze stínu) nebo na pomezí světla a stínu.“ 
H.Michaux

Projekt „B“ je lineární stavba, která je inspirována prostředím, v kterém se nachází. Přístav v Cartageně není nic víc, než přístav na kraji města. Zde patří vše přístavu: dokonalá lineárnost přístavních  mol, klidné moře vytvářející nekonečnou rovinu na pozadí neustále se měnícího nebe. Všechny tyto prosté elementy mají sílu ve své jednoduchosti a přirozenosti. 

Nábřeží Alfonse XII je přesně 1.000 metrů dlouhé.  Pás o šířce 20 metrů se táhne celý jeden kilometr podél břehu, který je lemován budovami.  Mohla by zde být navržena příjemná městská promenáda. Každodenní zástupy lidí by lemovaly tuto neměnící se hranici města. Bylo to vlastně naším cílem, vytvořit vedle budovy i takovouto promenádu, která by vypadala jako vysutá městská pláž. Ve skutečnosti jde o pokračování historie, protože dříve byla pláž El Batel přímo v těchto místech. Přístav je výtvor člověka, pláž však nikoliv.

 Tato pláž – rampa postupně klesá pod úroveň vodní hladiny a v jistém bodě přestane být součástí parteru a začne patřit pouze nám – ať už jsme na procházce nebo na tomto místě dlouhém 210 metrů pracujeme. Na fasádě jsme se snažili ještě více podtrhnout kontrastem, který se odehrává mezi budovou a nábřežím.

Nezačlenili jsme do návrhu pravoúhlou monotónnost přístavu ani typickou drsnost místa. Hledali jsme něco absolutně opačného – průhledného, jemného, prosvětleného, s odkazem na vodní plochu. Něco, co by se blížilo tomu, co Luigi Nono nazval „ místem pro vodní hudbu“.
Každý prvek či detail budovy je vlastně sám takový malý projekt. Respektuje své okolí a vychází z něj, což tvoří charakter projektu „B“.
Všechen materiál, hliník i plast, je pestrobarevný a spolu s různorodým umístěním na fasádě dává zdání mozaiky. Ta je navržena podél nábřeží, aby podtrhla jeho horizontalitu a vznikl tak ještě větší obdélník - v tomto případě spíše „churro“ (podlouhlá smažená kobliha s vlnkovitým povrchem – pozn.překl.) – to však jen z bezprostřední blízkosti. Z dálky se budova jeví jako hromada různých prvků nakupených na molu – což má připomínat dřívějšího způsob užívání.

Interiér a exteriér si jsou vzájemnými protiklady. Stejně jako lidé, kteří se zdají být kliďasové, ale ve skutečnosti jsou paralizováni neustálým napětím svého vnitřního nervovvého systému. Tento protiklad je na projektu evidentní už při pohledu na vrchní a spodní část budovy. Je to dokonalý příklad, kdy mezi těmito prvky neexistuje žádný soulad. Spojuje je jedině fakt, že obě v přístavu prosperují a mají tam své místo. Je to idea celého projektu, který odkazuje na klasický přístav a jeho využití – ať už ze starších dob nebo ze současnosti.
2 komentáře
přidat komentář
Předmět
Autor
Datum
...Jééé!...
šakal
07.06.12 12:28
Velký souhlas
gfunk
09.06.12 07:51
zobrazit všechny komentáře

Více staveb od selgascano arquitectos