Vila Tugendhat

Historik architektury Wolf Tegethoff označil vilu Tugendhat společně s Robie House od Franka Lloyda Wrighta, Steiner Haus od Adolfa Loose a vily Savoye od Le Corbusiera mezi klíčové stavby moderní architektury. U vily Tugendhat jej k tomu vedlo především volné prolínání prostoru a formální Miesova čistota.
Během 19. století se Brno stalo centrem textilní výroby tehdejšího Rakousko - Uherska. Výsledkem rozvoje průmyslu byl i růst brněnské populace, který vyvolal výstavbu nových předměstí - mj. Černých Polí, kde se vila Tugendhat nachází. Příznivá poloha Černých Polí vůči centru města a jejich topografické přednosti rychle vedly ke vzniku jedné z brněnských prestižních vilových čtvrtí. Jižní svahy nad městským parkem Lužánky s nádherným výhledem na centrum Brna brzy pokryl koberec vil. Kolem roku 1900 byla na úpatí jižního svahu postavena vila ve stylu art-nouveau pro rodinu Löw-Beerů. Když se v roce 1928 Greta, dcera továrníka Löw-Beera, podruhé vdávala za dalšího továrníka Fritze Tugendhata, dostala věnem horní část pozemku nad vilou Löw-Beerů. Příprava stavby nové rezidence mohla začít, manželé ještě během svého pobytu v Berlíně roku 1927 kontaktovali prostřednictvím historika umění Eduarda Fuchse architekta Ludwiga Miese van der Rohe. Mladému páru se zalíbil dům Eduarda Fuchse v neoklasicistním slohu, který Mies navrhoval. Během návštěvy u pana architekta pár shlédl projekt německého pavilonu na světovou výstavu v Barceloně a paní Tugenhatové se nový styl natolik zalíbil, že Miesově cestě do Brna již nic nebránilo.
Mies přijel do Brna v září 1928 a byl parcelou uchvácen. Ihned začal na projektu vily pracovat a do konce roku již existoval projekt, který uváděl myšlenky barcelonského pavilonu do praxe. Stavba byla realizována od července 1929 do konce roku 1930, Tugendhatovi se nastěhovali do vily v prosinci 1930. Původní architektovy obavy z možného nekvalitního provedení stavby vyvrátila desítka moravských stavebních firem, která vilu pod vedením brněnské stavební firmy Moritze a Artura Eislerových zrealizovala.
Brněnská vila Tugendhat vychází ve svém konceptu z myšlenek Miesova barcelonského pavilonu z roku 1927. Poučen holandským plasti- cismem vytvořil Mies svůj nezaměnitelný rukopis vycházející z jednoty prostoru, jehož plynutí omezují pouze dílčí stavební elementy vesměs provedeny v nejkvalitnějších materiálech a detailech.
Přístup k domu je možný ze severní strany z ulice Černopolní. Poměrně neatraktivní uliční fasáda je prolomena přímým vstupem na terasu s nádherným výhledem na historické centrum Brna. Přívětivá křivka mléčného skla uvádí návštěvníka do vstupního foyer s travertinovou podlahou, ebenovými vestavěnými skříněmi a sádrovou omítkou. Již v tomto prostoru nám Mies naznačuje, že je mistrem detailu (jak sám říkával - "Bůh je v detailu"). Materiálů sice nepoužívá mnoho, zato však s velkorysostí jemu vlastní. Technické finesy počínaje výškou dveří a konče madlem zábradlí jsou nadčasové a okouzlující. Vila Tugendhat je důkazem nutnosti technického vzdělání architekta. Vrátíme-li se zpět do vstupního foyer, zjistíme, že horní podlaží vily okupují ložnice členů rodiny s hygienickým zázemím. Z pokojů je přímý přístup na venkovní terasu. Z foyer lze sestoupit do spod- ního patra, které z velké části vyplňuje obytný prostor pojímající obývací pokoj, jídelnu, pracovnu, knihovnu a příležitostně i domácí kino. Obytný prostor spodního patra hraje nejdůležitější roli v přínosu vily Tugendhat do dějin světové architektury. Ústředními prvky prostoru jsou onyxová dělící stěna a původně makasarový segment vymezující jídelní prostor. Jižní stě- na je celá prosklená s možností úplného zasunutí tří megaoken do spodního podlaží. Prostor tak nejen plyne v interiéru vily, ale sjednocuje interiér s exteriérem. Úplnému splynutí brání výšková úroveň obytného podlaží a zahrady, nicméně pocit volnosti je tím ještě více umocněn. Nevím, zda-li Mies studoval zásady Feng-Shuei, každopádně stojíte-li v obývacím pokoji a díváte se do zahrady, chápete, jak odlétá fénix.
Podstatnou část vily tvoří technické zázemí a prostory služebných. Technická zařízení vytápění, klimatizace atd. vyplňují celé nejnižší podlaží, služební obývají samostatnou část domu v návaznosti na garáž a kuchyni.
Vila Tugendhat je špičkovou ukázkou extrémně komfortního bydlení, která ohromí i po 70 letech. Mies svým nadčasovým konceptem zamotal hlavy mnoha architektům a lze bez skrupulí tvrdit, že vila Tugendhat je jeho stěžejním dílem, které mu zajistilo nesmrtelnost. Zaplaťpánbu, že ho zrealizoval v Brně.

---

Rodina Tugendhatova si své slavné brněnské vily příliš neužila

Brněnská funkcionalistická vila, kterou nechal koncem 20. let minulého století postavit textilní podnikatel Fritz Tugendhat, patří od 14. prosince 2001 na seznam kulturního dědictví UNESCO, kam se dostala jako jedenáctá česká památka. Unikátní dům, který navrhl slavný architekt Ludwig Mies van der Rohe, bývá označován za stavbu, která určila nová měřítka moderního bydlení a která patří k základním dílům světové moderní architektury. Její původní majitelé si ale vily příliš neužili, koncem 30. let museli uprchnout před nacisty.

Fritz Tugendhat chtěl sice původně studovat medicínu, nakonec se ale také on zapojil do rodinného textilního podnikání. Jako nepříliš nadaného obchodníka ho zajímala spíše technická stránka věci a navrhování látek. V roce 1928 se v Berlíně oženil s Gretou, rozenou Löw-Beerovou, která pocházela z ještě movitější židovské podnikatelské rodiny, jež podnikala také v cukrovarnictví a lihovarnictví. A původně jí patřil i pozemek, na kterém se mladí manželé rozhodli vybudovat moderní dům.

Tugendhatovi oslovili renomovaného německého architekta Ludwiga Miese van der Rohe, s jehož prací se milovnice umění Greta Tugendhatová seznámila během života v Berlíně. "Velice jsem si přála mít moderní prostorný dům s jasnými a jednoduchými tvary. Můj muž se přímo děsil pokojů plných figurek a deček, jak je znal z dětství," řekla. Architekt po prohlídce parcely s krásným výhledem na Brno zakázku přijal a vznikla unikátní stavba, Miesovo nejvýznamnější předválečné dílo.

Tugendhatovi se do vily nastěhovali v roce 1930 spolu se syny Ernestem a Herbertem a Hannou, Gretinou dcerou z prvního manželství. Nový domov si však dlouho nestihli užít, po osmi letech museli zemi opustit před sílící nacistickou hrozbou. Rodina se přes Švýcarsko dostala v roce 1941 až do Venezuely, kde se narodily ještě dcery Ruth a Daniela. Vilu nejprve zabavilo gestapo, po válce v ní krátce pobývali sovětští vojáci a pak byla znárodněna.

Sloužila jako taneční škola, provozoval se zde rehabilitační tělocvik pro děti. Teprve v roce 1981 se stavba dočkala prvních oprav a byla tak připravená na dějinný okamžik – v roce 1992 zde byla podepsána smlouva o rozdělení Československa. Od roku 2001 je zařazena na seznam světového dědictví UNESCO, mezi roky 2010 a 2012 prošla citlivou rekonstrukcí. Fritz Tugendhat, který zemřel v roce 1958 ve Švýcarsku, už ji nikdy nenavštívil, Greta zde byla dvakrát na konci 60. let.