Muzeum Nadace La Congiunta

Cíl nadace La Congiunta zní jednoduše: koupit pozemek - postavit dům - instalovat plastiky - přes den nechat dveře otevřené, aby každý, kdo chce, mohl vstoupit a dívat se.
Jak tomu často bývá, jiskra prvotního nápadu přeskočila z jedinečnosti situace: výjimečnosti sochařského díla, které jako málo které jiné volá po architektuře, díla curyšského sochaře Hanse Josephsohna. Ať už jsou práce z jeho více než čtyřicetileté tvorby vystaveny a postaveny kdekoliv, vytvářejí dojem prostoru se sbírkou plastik, děl, která diváka vracejí zpět k elementárnímu. Právě před nejsvéráznějšími Josephsohnovými díly, jeho reliéfy a polofigurami, a zvláště jsou-li tato díla spojena do jednoho souboru, dotírá na pozorovatele temné tušení jakéhosi dnes již ztraceného celku, v němž dílo nepůsobí pouze dojmem hledání nejkratší cesty k individuálnímu prožitku, nýbrž i sepjatosti s odpovídajícími rozměry okolního prostoru. Tím a také řazením plastik vzniká silové pole koncentrace, jež se pozorovatele zmocní a probudí v něm primární citlivost, která mu často teprve otevře oči. V tomto smyslu ukazuje pokus s projektem La Congiunta nad rámce svých specifických podmínek úplně novou cestu.
Žijeme v době velkých možností: pružnosti, přizpůsobení, rychlých změn, stále nových jevů, také však vyvolaných nutností a omezení: rentabilitou, užitkem, funkčností. Projekt La Congiunta se vědomě staví napříč k tomuto všeobecnému postoji, rozhodl se proti rentabilitě a užitečnosti postavit velkorysou štědrost a proti různorodým možnostem - rozhodnutí. Projekt nemá v úmyslu stavět se proti muzeím, galeriím a ostatním způsobům vystavování děl, například v parcích, na ulicích, v obchodních centrech a podobně, nýbrž chce být spíše doplněním, jež se ani z kulturních ani komerčních důvodů nemusí snažit o aktivní zprostředkování kulturního zážitku, nýbrž jednoduše existuje, aniž by počet návštěvníků musel ospravedlnit jeho existenci.
Muzeum se v soutěži s atraktivní nabídkou filmů, televize, diskoték, rockových koncertů, sportu atd. musí přizpůsobit dnešnímu rychlému životnímu stylu a potřebě zábavy. Aby přilákala návštěvníky, musela muzea vyhovět jejich nejrůznějším požadavkům a zřídit kavárny, promítání filmů, videotéky, knihovny, školicí a výzkumná zařízení, trhy a výstavy uměleckých předmětů. Vedle spíše poklidných stálých sbírek musí vystavovat obrovské rozpětí střídajících se a vedle sebe existujících uměleckých forem. Naše společnost si osvojila mimořádnou schopnost vypořádat se s takovými problémy. Umění architektů a elektronická kouzla vyřeší i ta nejneobvyklejší přání: odpovědí architekta je víceúčelová stavba často s mobilními prvky a viditelným zdůrazněním funkčnosti. V takovýchto prostorách s danými rámcovými podmínkami, které lze přizpůsobovat, je každá výstava možná s tím nejlepším aranžmá. La Congiunta si naproti tomu žádá zcela určité podmínky, prostory jasného zaměření, které jsou více než pouhými výstavními prostory. V takovémto prostředí architektura spolu s vystavenými dny vytvářejí něco většího, architektura dílu propůjčuje něco navíc, co přesahuje prosté vystavení uměleckého dna. Protože se La Congiunta výše popsaným tlakům vymyká, nepotřebuje žádný ruch ani žádný provoz a s nimi žádné pohodlí, parkoviště, vstupné ani ostrahu, pouze minimální údržbu. Pro ty, kdo chtějí pobýt, je v blízkosti hotel, kdo se chtějí najíst, je poblíž restaurace, kdo chtějí napsat pohlednici, je nedaleko kiosek. La Congiunta netouží jako centrum integrovat všechno možné i nemožné, nýbrž chce tady prostě jen být.