Majitelé prvního domu v Popovičkách, se začali obávat, že sousední pozemek bude zastavěn stavbou, která nebude odpovídat jejich představám krásného bydlení a bude jim tak narušovat harmonii bezprostředního okolí. Doporučili proto pozemek i architekta svému kolegovi. A tak byl dřevěnému domku navržen cihelný bráška. Oba domy společně působí jako archetypální manifest proti masové zástavbě typizovaných domů devastující české vesnice.
Těžištěm návrhu stavby je prostup domu v příčné ose, kde vznikají dva prostory pro sezení kolem stolu - převýšený vnitřní a krytý venkovní. Cihelná obezdívka pláště a břidlicová střešní krytina podporují společně s formou tradiční výraz.
Venkovní úpravy nebyly rozhodně podceněny a dům se tak neřadí mezi masu domů se zahradou, na které nezbyly peníze. Přitom je toto okolí každodenním obrazem při výhledu z okna. Oba pozemky se sjednotili v jeden, čímž se odbourala zbytečná bariéra plotu a zahrada velkoryse podtrhuje prostotu domů.