Hřbitov rodiny Brion-Vega

Hřbitov rodiny Brion-Vega
Autor: Carlo Scarpa
Zahradní architekt:Pietro Porcinai
Adresa: Via del Cimiterio, San Vito, Itálie
Investor:Onoria Brion
Realizace:1969-78
Plocha pozemku:2200 m2


„Z vesnice se na hřbitov vchází samostatným vstupem: zde se nachází kaple, kde se konají pohřební obřady, vesnický hřbitov a kaple – přístupná veřejnosti, poněvadž pozemek patří obci. Rodina získala pouze právo být zde pohřbená. Soukromá cesta vede k malému vodnímu pavilonu – jedinému privátnímu místu na pozemku. A to je v podstatě všechno. Toto místo pro mrtvé je jako zahrada. Mimochodem významné americké hřbitovy devatenáctého století, např. v Chicagu, tvoří rozsáhlé parky. Žádné napoleonské hrobky, ne! Můžete sem zajet vašim autem. Krásnými příklady hřbitovů jsou například od Louis Henry Sullivana. Z hřbitovů se dnes staly obyčejné krabice od bot navršené jedna na druhou. Chtěl jsem vytvořit přirozenost vody a louky, vody a země. Voda je zdrojem života.“
Hřbitov rodiny Brion-Vega v San Vito d'Altivole je považován za jednu z nejvýznamnějších a ucelených staveb Carlo Scarpy, který zde byl také podle své poslední vůle pochován. Projekt vznikl během studentských nepokojů na italských univerzitách. Architektura byla tehdy zapomenuta, byla politicky irelevantní. Scarpa tou dobou vedle benátskou fakultu architektury, kterou si tehdy nikdo nepřál.
Pozemek ve tvaru L je umístěn podél dvou stran stávajícího hřbitova v San Vito. Hřbitov je obehnán dovnitř nakloněnou betonovou zdí, která je přerušována svislými žebry a nároží je perforováno geometrickým vzorem. Samotný areál rodinného hřbitova je rozdělen do tří částí: vodní pavilon, »arcosolium« na rohu »L« a kaple. Na hřbitov vedou dva vstupy: jeden přímo z venku ke smuteční kapli a druhý ze stávajícího hřbitova skrze pavilon na konci hlavní cesty. Pro druhý vstup na hřbitov rodiny Brion si Scarpa vypůjčil z Akropole název »propyleje«. Tento vstup ústí k arkádě, odkud lze spatřit zahradu skrze dvojici protnutých kruhů lemovaných červeno-modrou mozaikou. Většina udivujících detailů vznikla díky precizní bednící práci z betonu. V uplynulých třiceti letech porostla většina staveb vrstvou mechů a lišejníků, čímž se betonové konstrukce přiblížily kameni a mramoru.
Scarpa, který zemřel v roce 1978 po nešťastném pádu ze schodů v jednom z japonských chrámů, byl nakonec pohřben zde v San Vito  d'Altivole ve vzpřímené poloze na dobře ukrytém místě mezi starým a novým hřbitovem.



„Tento projekt, jestli svolíte, by měl být laskavý a postupem doby ještě lepší. Pokusil jsem se vložit do projektu trochu poetické představivosti, ne však proto abych vytvořil poetickou architekturu, ale abych vytvořil určitý druh architektury, který by mohl vyzařovat pocity formální poezie. Mám na mysli vyjádřený tvar, z něhož se může stát báseň, ačkoli, jak už jsem řekl, nemůžete cíleně vytvářet poezii.
Nebožtík si přál být zde pochován do země, poněvadž se v této vesnici narodil – a tak jsem se rozhodl postavit malý oblouk, který nazývám arcosolium. (Arcosolium je latinský název pro rané křesťanské katakomby, kde byly pohřbeny významné osobnosti nebo mučedníci.) Pro svůj návrh jsou použil daleko nákladnější verzi. Myslím si, že [byl] dobrý nápad umístit dva lidi, kteří se milovali tak, aby se mohli vzájemně vítat i po smrti. Vojáci stojí vzpřímeně, pohyby jsou lidské. Z arcosolium se stal oblouk, klenutý most, oblouk ze železobetonu a stále podobný mostu, i když jsem to nepopisoval, mám na mysli zdobený. Namísto malby jsme však použili mozaiku, čímž jiným způsobem tlumočím benátskou tradici.“
Carlo Scarpa: Can architecture be poetry? (1976)
P. Noever - Carlo Scarpa: Die andere Stadt, Ernst & Sohn, Berlin 1989, s.17-18
3 komentáře
přidat komentář
Předmět
Autor
Datum
Po návštěvě.
Petr Šmídek
21.08.10 03:11
>>Po návštěvě, ... terapie
gallina-scripsit
21.08.10 05:39
re terapie
Vích
23.08.10 06:45
zobrazit všechny komentáře

Více staveb od Carlo Scarpa