Továrna Van Nelle

Správa továrny byla po dokončení stavby obléhána tolika exkursemi z celého světa, že by musela zříditi zvláštní bureau s ciceronem pro provádění zvědavých architektů a průmyslových špionů. Dnes má vrátný nařízeno vraceti tyto cizince. Ale možno vniknouti do střeženého území přes kancelář architektů Brinkmana a Van der Vlughta, kteří dají visitku a zatelefonují prokuristovi. Území továrny leží na břehu jednoho z rotterdamských kanálů, kudy přivážejí motorové nákladní lodi veškeré suroviny: kávu, čaj, tabákové listí. Van Nelle je továrna na zpracování tabáku, pražení kávy a balení čaje. Po celém Holandsku, když se snese noc na zemi, visí nad věžemi měst světelné nápisy „Van Nelle“ a zrcadlí se ve vodách přístavů. Území továrny je jednou z těchto oblastí moderní formy, které se odlišují od okolní fysiognomie staré Evropy. Jakmile projdeme kolem domku vrátného, který naznačuje hranici, zmocní se nás nálada, jakou vtiskuje moderní prostředí. Je to sloučenina z pocitu volnosti, osvobození od předsudků a zvyků, z pocitu pravdivosti. Obklopí nás poesie velkých strojů, leteckých přístavů, přímořských sanatorií.
Jednotlivé části odlišného provozu jsou rozhozeny na ploše pozemku: kanceláře, dílny, skladiště, kantiny. Kancelářská budova s továrnou je spojena navzájem skleněnou chodbou, která jako most přebíhá v prvém patře od jednoho objektu k druhému. Takřka všechny stěny jsou ohrazeny sklem. Od výšky parapetu až ke stropu jsou vsazena ocelová okna anglického systému Hope, s jednoduchých zrcadlovým sklem. Tyto spousty skla se čistí s lešení, které se zavěsí na koleje zřízené kolem střešních teras. Toto lešení může pojížděti podél celé délky průčelí.
Konstrukce kancelářské budovy je ocelová. Dílenská budova má skelet ocelobetonový. Aby bylo dosaženo největších okenních ploch, je průčelí vysazeno na krakorcích. Kanceláře jsou spojeny v jeden veliký prostor, téměř v celé rozloze úřední budovy. Jeho výška rovná se výšce dvou normálních pater. Tento rozsáhlý prostor je možno celý přehlédnouti s galerie, ke které přiléhají kanceláře ředitelství, poradní a zasedací síně.
Ve třetím patře kancelářské budovy je buffet s jídelnami pro úřednictvo. Všechny podlahy i stupně jsou gumové (v dílnách xylolithové). Schodiště jsou obložena šamotovými dlaždicemi. Guma i šamotky tvoří vždy velké plochy různých barev, a to barev odvážně intensivních: světlé modři, rudé, žluté, smaragdově zelené. Rukojeti zábradlí, kliky, kování, židle a křesla z chromované oceli. V dílenské budově kromě nákladních výtahů jsou zařízeny osobní výtahy, některé holandské fabrikace, některé od fy Stiegler-Milano. Rychlovýtahy dosahují rychlosti 1,5 metru za vteřinu. Vše je vytápěno teplou vodou, radiátory z lisovaného ocelového plechu probíhají po celé dálce podokenních parapetů. Příslušenství a umývárny (jmenovitě v dílnách) jsou vybaveny některými zařízeními, která byla objednána od amerických firem (na př. fontány s pitnou vodou).
Bylo by zajímavé znáti názor zaměstnanců této továrny, jmenovitě dělnictva na celý provoz a prostředí tohoto podniku. Je to otázka otevřená pro reportáže sociálně-špionážní rubriky. Jisto je tolik, že návštěva dílenské budovy není správou příliš vítána, snad z důvodu výrobního tajemství.
A ještě je třeba zmíniti se o jedné věci. Továrna Van Nelle je snad jediným případem mezi továrnami celého světa, kde architekt a znalec celého provozu pracovali v naprosté shodě a doplňovali se. Představu o tom, jaké stanovisko zaujímá ředitelství této továrny k problému stavby, nejlépe snad podá úvodní článek brožury: The aesthetic results of rational methods in factory building. Tuto brožuru vydalo samo ředitelství a jest jakousi manifestací moderní architektury:

Estetické výsledky racionelních metod ve stavbě továren.
Od C. H. Van Der Leeuwa, ředitele továrny Van Nelle v Rotterdamu.

Je zajímavé, že nutnost nejracionálnějších metod ve výrobě, stále zvyšující důraz kladený na potřeby – a posléze právo dělníků na hygienické a příjemné okolí se potkává s tak pohotovou odpovědí u internacionální moderní architektury.
Tento sloh není příznačný jen pro určitě město nebo zemi: ačkoliv jeho příznivci dosud uplatňují své odlišné rysy, jejich práce se vyvíjí podobným směrem a vede k specifickému typu stavby, jejíž ukázky lze dnes nalézti ve většině zemí.
Kdežto za starých časů estetické snahy architektovy a technická přání přání průmyslníkova se často srážely, spočívá úloha moderního architekta právě v provádění těchto přání, v nichž vidí pravý základ své práce.
Právě dostavená továrna a kancelářská budova Van Nelle jsou dokladem proveditelnosti nových metod.
Ačkoliv architekti se přirozeně snažili o harmonické vyvážení různých stavebních prvků, pozornost byla především věnována konstruktivnímu provedení s ohledem na výrobu a konečně, a to nikoliv na posledním místě, s ohledem na dělníky, kteří musí ztráviti nejlepší část dne uvnitř budovy. Soudě podle mínění dělnictva a vedoucích úředníků jakož i podle kritiky návštěvníků, myslím že mohu s jistotou prohlásiti, že harmonie stavby může se sloučiti s nejpřísnějšími technickými a humánními požadavky. Mohu dokonce jíti tak daleko a říci, že spolupůsobění následujících tří snah – lidského práva dělníkova, technických potřeb provozních, architektova úsilí o harmonii má za výsledek vzájemný prospěch všech tří. „Funkcionelní stavba“ zvítězila nad „fasádnickou stavbou“.