Kulturfabrik Kofmehl

Kulturfabrik Kofmehl
Stavební inženýr:H. Katzenstein AG
Adresa: Kofmehlweg 1, Solothurn, Švýcarsko
Realizace:2004-05
Užitná plocha:17200 m2


V roce 2005 vznikl v malém švýcarském městě Solothurn, na místě s pohnutou historií, podle návrhu místní kanceláře SSM architekten nezvyklý kulturní dům Kofmehl.
"Koofmäu" (slovo v místním dialektu nesoucí nepříjemný nádech významu „konzum“) představuje jako instituce ucelený soubor sociálních a kulturních aktivit, který má v malém městě na první pohled jen velmi málo společného se soudobou architekturou.
Dnešní symbol kultury mládeže se nachází v areálu opuštěných kasáren, mezi sklady a menšími průmyslovými objekty, které se v roce 1980 staly symbolem odporu mladé generace. Celý areál byl obklíčen skupinou mladých lidí, kteří na něj zaútočili na znamení protestu za pomoci reproduktorů a tlampačů ostrým zvukem elektrických kytar. 
Nejen tento pro historii obce významný kulturní mezník, ale celková atmosféra místa byla pro architekty dozajista výzvou. Jak přenést podstatu tohoto „neprostoru“, který je místními obyvateli vnímán jako epicentrum kultury, do jednoho objektu?
Funkčně stavbě dominuje prostor koncertního sálu, kolem kterého jsou uspořádány další nutné provozy. Prostorové uspořádání je podobné jako u mnoha větších již zavedených koncertních sálů (např. Casa de Musica v Portu, nebo KKL ). Jádro budovy tvoří koncertní sál, koncipovaný jako kostka v kostce,  konstrukčně i akusticky oddělený od vnějšího pláště.
Tato konfigurace se liší od těch obvyklých v tom smyslu, že brání prostupu zvuku zvnějšku nikoli ale naopak. Proporce prostoru 1 : 1,6 : 2,33 zajišťuje optimální akustické podmínky uvnitř sálu.
Lobby, toalety, prostor zákulisí a dalších podpůrných provozů jsou uspořádány jako nárazníková zóna kolem sálu a zpřístupněny vlastním vchodem.   
Prostorová mezera mezi plášti slouží při vstupu do objektu jako jeviště pro menší akce. V horním podlaží nabízí dům velké prostory pro mládež, zákulisí a kancelářské zázemí. Klimatizace, včetně dalších technologií, je umístěna ve zbývajícím prostoru pod střechou.
Všechny funkce jsou důsledně seskládány do lapidárního kubického objemu potaženého ocelovým plechem.
Každá z fasád, navržených samostatně, je složena vždy z několika kovových segmentů. Přední z nich, orientovaná do ulice je označena poutačem a dále zvýrazněna posuvnými díly fasády chránícími prosklené plochy foyer. Výrazně předsunuté čtvercové okno je jakousi snahou autorů o odkaz na soudobé umění, současně má být, podle slov architektů, pomyslným signálním světlem namířeným do centra obce.
Každé z fasád, oděných do jednotného plechového kabátu, je dán svůj vlastní charakter ne designem obkladu či grafikou, ale přidaným funkčním prvkem. Ať je to konzolová střecha sloužící jako útočiště pro lidi čekající na vstup do vestibulu na jedné straně, nebo ocelové schodiště na straně druhé. Jednota materiálu i u těchto přičleněných funkcí drží celý koncept pohromadě a podtrhává až industriální charakter domu. 
Barevnost interiéru sálu i doplňkových vnitřních prostor okolo něj odkazuje na barevnou paletu původního domu Kofmehl. Praktikábly určené k sezení jsou stejně jako dřevěná podlaha nabarveny na červeno, černá plocha vnitřních stěn sálu je doplněná o detaily provedené ve žluté barvě. 
O oživení původní aury rebelství a vzdoru mladé generace se autoři nesnažili pouze použitím barevných odkazů na historii místa, ale i celkovým pojetím stavby včetně nápisů a grafického loga. Na jedné straně se podařilo v budově integrovat původní prvky designu a materiálů, na straně druhé byli sami uživatelé nenásilně vtaženi do procesu formování výsledné podoby domu a mohou si tak připsat i jistou míru autorství. Co je ale důležitější, měli možnost si k domu již během jeho stavby vytvořit svůj vlastní vztah.
Dům se nadechl k vlastnímu životu krátce po otevření. Fasáda pozvolna mění svůj vzhled procesem oxidace kovu, který na lesklé namodralé ploše válcovaného plechu vykresluje rudé ornamenty rzi. Krátce po nafocení domu fotografem byly všechny dostupné plochy pokryty graffiti. Jednoduše řečeno budova splnila svůj účel, stala se téměř okamžitě po otevření terčem zájmu mládeže, i přes vrstvy barev na fasádě je stále patrný industriální charakter objektu a i díky nim je cítit silná sounáležitost s místní kulturní komunitou.
0 komentářů
přidat komentář