Farní kostel svaté Moniky

Iglesia de Santa Mónica

Farní kostel svaté Moniky
Kostel svaté Moniky na předměstí Madridu vypadá jako zrezivělý koráb vyvržený na břeh. Svým podélným zužujícím se tvarem zakončeným “chapadly “ může také připomínat obří oliheň. Kostel stojí v oblasti Rivas-Vaciamadrid 15 kilometrů jižně od Madridu, kde se za uplynulých 20 letech rozrostl počet obyvatel z 500 na dnešních 61000.
Hmotu kostela definují tři fasády kopírující profil okolních rušných komunikací. Severní fasáda se na jednom konci lehce ohýbá a vytváří s jižní symetricky souměrnou fasádou ostrou špici. Východní fasáda za oltářem tvoří expresivně rozmístěné nálevkovité světlíky, které na zadní stěně hlavní lodě vytváří abstraktní zlatobílý obraz. Nepřímé světlo sem proudí také z obou bočních stěn a umocňuje tím mystickou atmosféru kostela.
Zatímco se kostelní prostor s kaplí nachází v přední obdélníkové části, tak v zadní špici se nachází kanceláře jako i byt pro faráře. Díky obvodovému plášti z kortenového plechu splývají obě tyto části do jediného celku.

„Právě dokončený projekt je třetím návrhem. První dva byly zamítnuty a to je hanba. Myslím si, že byly mnohem zajímavější, přinejmenším z pohledu věrnosti k liturgickým pravidlům 2. vatikánského koncilu.“
Projekt zahrnuje kostel, farní úřad a ubytování pro kněze. Stavební program vznikal pod vedením diecézní rady a jejich požadavků, které byly později přizpůsobeným potřebám farnosti svaté Moniky. Základní ideou projektu bylo jeho umístění uprostřed zmatku okolního městského prostředí a snaha vytvořit ze stavby nepřehlédnutelný bod a zároveň být svědkem duchovní činnosti vykonávané uvnitř, což se bude snažit svému sociálnímu a urbánímu okolí neustále prokazovat.
Hlavním konceptem bylo sjednotit stavbu. Dlouhý úzký půdorys se podél západní cesty zakřivuje a severovýchodní strana kostela je náhle uříznuta. Sochařsky ztvárněný výběžky na severním konci, které jsou architektem popisovány jako “exploze zmrazená okamžitě po detonaci“, vypadají, jako by se vystrkovaly za světlem a téměř se podobají rukám směřujícím do nebe.
Komplex je tvořen ze dvou nezávislých budov: v první stavbě z oceli se nachází kostel, přesněji řečeno, ještě společně s malou kaplí, zatímco druhá železobetonová část obsahuje bydlení a farní místnosti. Oba díly jsou pak svázány dohromady kontinuálním pláštěm z kortenového plechu, který vytváří obraz jednotnosti.
Severní a jižní fasády jsou symetrické s výjimkou farních prostorů, kde se severní část kortenového pláště zakřivuje do tvaru přístupové cestu k hlavní lodi.
Na konci hlavní lodě je umístěn chór se 77 místy k sezení, který může být přístupný po schodišti rovnou z lodě a na rozdíl od zbytku kostelního prostoru má běžné osvětlení. Nejvíce veřejné a denní zóny jsou obráceny do Avenida de la Integrción, zatímco ložnice směřují do klidnější ulice.
Vicens+Ramos
21 komentářů
přidat komentář
Předmět
Autor
Datum
...
Daniel John
08.07.09 11:56
......
takyarchitekt
09.07.09 01:39
...
Lenka Zábovská
09.07.09 09:03
ProBoha...
Jiří Thiemel
09.07.09 10:18
zobrazit všechny komentáře

Více staveb od Vicens + Ramos