Věž oblaků

Věž oblaků
Adresa: zámek Grafenegg, Grafenegg, Rakousko
Investor:Grafenegg Kultur Betriebsgesllschaft
Soutěž:02.2005
Realizace:06.2007


Zvuk/krajina/věž oblaků

Zámek Grafenegg s 31 hektarovým parkem, ležícím ve vinařském kraji Dolního Rakouska, je oblíbenou turistickou atrakcí. Celý komplex vznikl v 19. století v romantickém historizujícím stylu. Toto nádherné malebné místo však už několik desítek roků přitahuje pozornost nejen svojí architekturou, ale i kulturními představeními, které se tu konají. Organizátorem tamějšího kulturního života je Kulturní podnik Grafenegg (což je iniciativa šlechtické rodiny Metternich-Sandor a dolnorakouské společnosti Kulturní hospodářství), jehož ambicí je proměnit zámecký komplex na mezinárodně uznávané kulturní centrum. Tomuto cíli podřídila společnost utváření nových fyzických i personálních podmínek na zámku. V srpnu 2007 zahájili pod vedením Rudolfa Buchbindera hudební festival Grafenegg. Při této příležitosti otevřeli také novou venkovní scénu – Věž oblaků. Na jaře minulého roku k ní přibyla nová koncertní síň od dortmundských architektů schröder-schulte-ladbeck.
Věž oblaků lze vnímat jednak jako akusticky optimalizované koncertní pódium, ale také jako land-art, umění umístěné v krajině. Architekti z next ENTERprise chápou svoji Věž oblaků jako součást většího záměru, který vytváří nové vztahy také mezi původními prvky komplexu jako je zámek, jezdecká škola, černá brána nebo „velká kotlina“. Při rozhodováni o topografickém umístění pavilonu sehrály důležitou roli také ohromné stoleté stromy nacházející se v zámeckém parku. Podle architektů tak „Věž oblaků svým topografickým tvarováním interpretuje znaky, které kdysi byly podstatné při tvorbě parku – hra s perspektivou a pohledy, blízkostí a vzdáleností, s uzavřením a otevřením prostoru“.
Vrchol 23 metrů vysoké ocelovo-skleněná konstrukce zastřešující jeviště se zjevuje v mnoha pohledových osách parku. Stále znovu probleskuje mezi korunami stromů a v prostoru mezi jezdeckou školou a černou branou tak maximálně upozorňuje na svoji přítomnost. Architekti při navrhování hlediště vycházeli ze základních pravidel akustiky pro exteriérová hlediště (s kapacitou 1670 míst na tribunách a dalších 300 na trávě) a současně zkoumali „afinity mezi perspektivním a akustickým prostorem“. Na základě výrazně modelovaného terénu stávající kotliny zanořili hlediště do této prohlubně, které i přes geometricky přesně definovaný tvar spočívá na louce zcela přirozeně, a přitom divákům zabezpečuje co možná nejlepší akustické a vizuální podmínky. Návštěvníci si do tohoto přírodního „bazénu“ přicházejí posedět dokonce i mimo koncertní sezónu, kdy je prohlubeň bez sedadel. Uvnitř Veže oblaků jsou za akustickou mušlou jeviště o rozloze 228 m² uspořádané oddychové a hygienické prostory pro umělce, sklad klavírů, technické prostory a další technologie. Samotný nekolizní nástup a odchod umělců jako i transport hudebních nástrojů umožňují postranní boční vstupy na jeviště. Jeviště má ocelovo-betonovou konstrukci, zadní stěna je lehká dvouplášťová a tribuny jsou vystavěny z betonových prefabrikátu.
Do vysoka čnící ocelovo-skleněná střecha jeviště umocňuje nejen akustické dojmy posluchačů, ale i celkové vizuální působení pavilonu. Dynamická skulptura tyčící se na jevištěm zaplněných hrajícím orchestrem připomíná výrok Arthura Schopenhauera, ve které označil architekturu za „zamrzlou hudbu“. Kde jinde by tato metafora našla lepší zhmotnění?
Gabriele Kaiser, AzW
0 komentářů
přidat komentář

Více staveb od the next ENTERprise