Do not follow this link, or your host will be blocked from this site. This is a spider trap.
PŘIHLÁSIT SE  (trvale)
Uživatel:
Heslo:
Zapomněli jste heslo?
Registrace nového čtenáře
archiweb

HLEDEJ v sekci     

Bytový komplex Jurčkova pot

Autor: Enota | Dean Lah, Milan Tomac
Spoluautor: Bruto
Spolupráce: Jernej Živic, Polona Ruparčič, Matjaž Drinovec, Eva Matjašič, Nataša Mrkonjič, Maruša Zupančič
Adresa: Jurčkova pot, Lublaň, Slovinsko | mapa
Náklady: 3 800 000 Euro Projekt: 2004
Realizace: 2007 Soutěž: 2004
Užitná plocha: 4620 m²

Balení pro pohledy
Nový projekt lublaňského ateliéru Enota, který vedou Dean Lah a Milan Tomac, dobře popisuje aktuální situaci v oblasti bytové architektury v Lublani. Tito mladí architekti už zaujali svým hotelem Sotelia v Početrteku. Získali za něj několik ocenění i prestižní Plečnikovu cenu v roce 2006 a nominaci do slovinského výběru Ceny pro evropskou architekturu. Spolu se čtyřiceti dalšími evropskými realizacemi byl projekt hotelu Sotelia prezentován na doprovodné výstavě a dostal se do katalogu Ceny Miese van der Rohe. Od té doby se na každý projekt Enoty čeká s napětím a očekáváním.
Architekti jsou vždy znova nuceni konfrontovat se s jistými limity a překážkami. V nedávno dokončeném bytovém komplexu Jurčkova pot se museli vypořádat s velmi charakteristickou situací „nového kapitalismu“. V období před politickými změnami jsme byli limitováni přísným urbanistickým plánováním s regulativy zaměřenými na proporce mezi zastavěným prostorem a zelní. Existovaly minimální standardy plošných výměr obytných místností vycházející ze starého funkcionalistického existenčního minima. Dnes je všechno jinak. Investoři nejsou nucení dodržovat minimální standardy a už jen na základě toho přiřazují svoje obytné domy k „nadstandardní třídě“. Na druhé straně velmi rádi prodávají „dům na kraji lesa“ - image fungující mezi Slovinci jako iracionální klišé. Samozřejmě jen zřídkakdy se tato představa shoduje s realitou. Nutnost kumulovat zisk je takřka protichůdná se starostlivostí investora o veřejný prostor. Z podobných důvodů je téměř všechen prostor zastavěný maximální mírou. Úloha architekta je proto limitovaná na návrh vzhledu, který prodává. Tento fenomén Mika Cimolini, architektka z Lublaně, přiléhavě pojmenovala, když vytvořila pojem „package architecture – obalová architektura“. Podle ní jsou všechna řešení klasické metody, které nepřinášejí nic nového, a půdorysy jsou banální. Jedinou úlohou architekta v dnešním turbo-kapitalismu zůstává vymyslet balení – nebo image, který odliší budovu od jiných podobných řešení tak, aby se dobře prodával. Enota v tomto případě vyvinula velmi jednoduchý a relativně levný fasádní prefabrikát ve dvou velikostech: velkorozměrové pro lodžie a menší pro okna. Obě formy jsou na fasádě osazeny ve dvou různých zrcadlově obrácených orientacích, čímž vzniká plastická fasáda poutající pohledy a pozornost. Architekti aplikovali princip „jedna budova – jeden detail“, takže všechny detaily jsou jednotné (nebo tak alespoň vypadají). Projekt však přináší víc architektury než jen fasádu. Byty jsou situované do dvou paralelních bloků. Blok přiléhající k ulici je vyšší, poněvadž přízemí obsahuje veřejné prostory jako například obchody, kanceláře, kadeřnický salón. V této části jsou výtahy řazeny ke každému druhému schodišti. K větším bytům s terasami v nejvyšší úrovni se přistupuje jen dvěma schodišti, nižší podlaží s více heterogenními byty obsluhuje čtveřice schodišť. Bloky bytových domů zůstávají v souvislosti s vlastnostmi terénu (část bažin Barje) nepodsklepené. Tato část Lublaně zůstávala tradičně neobydlené právě z důvodu močálovitého podloží půdy, která byla rovněž nevyužitelné pro zemědělství jako i pro zakládání staveb. Toto území nikoho bylo v dobách Jugoslávie známé svým ilegálním osídlením imigrantů z jižních republik a absencí kanalizace a elektřiny. Nezávislé Slovinsko z politických důvodů toto osídlení zlegalizovalo a vybudovalo infrastrukturu. Vzápětí se tato oblast stala populární díky své dostupnosti k centru a regulací znemožňující výstavby výškových budov. Oblast s tak udržela svůj jakoby vesnický vzhled, který dost podobá vzpomínanému mýtu o „bydlení na kraji lesa“.
Andrej Hrausky
Zdroj: Andrej Hrausky
Vložil: Petr Šmídek, 10.06.10
Návštěvnost: 46090 čtenářů
Sdílet: 
Poslat odkaz na tuto stránku e-mailem
Vaše jméno Vaše emailová adresa
Váš vzkaz
Na tyto adresy (oddělte čárkou)   
Komentáře
Předmět Autor Datum
show all comments add comment
Burza práce
Aktuálně
Kalendář akcí
arrow
Říjen 2017
arrow
Denní zprávy
e-SHOP
BLOG - poslední články
Poslední komentáře
BLOG - poslední komentáře
TOPlist © archiweb.cz 1997-2017
Všechny materiály zveřejněné na těchto www stránkách podléhají autorskému zákonu (č.121/2000 Sb.). Publikování nebo šíření obsahu je bez písemného souhlasu provozovatele zakázáno.
archiweb.cz využívá agenturní zpravodajství ČTK, která si vyhrazuje veškerá práva. Publikování nebo další šíření obsahu ze zdrojů ČTK je výslovně zakázáno bez předchozího písemného souhlasu ČTK.