Policejní stanice v Boxtel

Podobně jako si Herzoga s de Meuronem oblíbily nehorázně bohaté švýcarské farmaceutické firmy, Wiel Aretse měli rádi během 90. let náčelníci holandské policie. Zatímco Neutelings s Riedijkem měli monopol na nové holandské hasičárny, Arets systematicky rozvíjel stavební druh policejních stanic.
Dle mého názoru nejdokonalejší z nich zrealizoval v Boxtelu. Při ohlédnutí za realizacemi Aretse v devadesátých letech vyvstává otázka, zda-li je nepojímal jako konstrukční cvičení v různých materiálech. Od sklobetonu přes plechy, dřevo, beton až po kopilit. Skleněné tvárnice Copilitu obalují stanici v Boxtelu a jsou odpovědí na otázku, kterou řešila policie - otevření se lidem. Zatímco ve Vaalsu šlo především o hmotovou kompozici, v Boxtelu přistupuje ještě translucentní plášť. Policejní stanice v Boxtelu je pojata jako sled traktů chodeb a kanceláří, výslechových místností atd. Různé délky a výšky traktů mají za následek živou krystalickou strukturu, která umožňuje lepší prosvětlení a provětrání místností. Stavba není rigidním boxem, ale zajímavou osvěžující kompozicí se zajímavými prostorovými vztahy a průhledy. Zvolené řešení asi nahání hrůzu energetickým auditorům, jejichž premisa co nejmenšího povrchu stavby vůči objemu dostává v Boxtelu na frak, avšak architektovo srdce plesá.
Policisté v Boxtelu obývají krásnou nikdy netající ledovou kostku otevřenou slunečním paprskům. Měkké světlo v interiéru získané díky kopilitové fasádě použili například i ksa. ve Stupavě a určitě se nemýlím, když zastávám názor, že kopilit = zaručená kvalita.