Hlavní sídlo Organizace spojených národů

Jeden mýtus říká, že Wallace Harrison, onen „špatný“ architekt velkých společností - ne-li přímo břídil -, ukradl Le Corbusierův návrh budovy Spojených národů a vytvořil z něj průměrnou realizaci.
Tato pověst se zabydlela v běžném mínění do té míry, že si již nikdo nedal tu práci podívat se na tuto stavbu pozorněji. A přece se při bližším pohledu na suchou teoretickou povznesenost Le Corbusierova návrhu a na mnohotvárně zvrhlý profesionalismus, s nímž jej Harrison uskutečnil, rýsuje když ne vyvrácení, pak nová interpretace tohoto mýtu: budova OSN byla něčím, co nikdy nemohl žádný Američan vymyslet a co nikdy nemohl žádný Evropan postavit. Jde o spolupráci nikoli dvou architektů, nýbrž dvou kultur; vzájemné obohacování Evropy a Ameriky vytvořilo jistého křížence, hybridní útvar, který by bez spojení obou kontinentů, třebaže málo vášnivého, nikdy nemohl vzniknout.
Případ Seagram Building (1957) by mohl být reinterpretován podobným způsobem jako budova OSN, jen s tou výjimkou, že zde role Evropy a Ameriky ztělesnila jedna a táž osoba. Mies se musel „stát“ Američanem, aby mohl uskutečnit své Evropanství. Bez sloučení intelektuálních schopností obou kultur by Seagram Building nikdy nespatřila světlo světa.

text Globalisation, SMLXL, str. 363, The Monacelli Press, Inc. 1995, New York
překlad Cyril Říha in: Architekt, 4/2004, str. 64