Groninger Museum - východní pavilon

Groninger Museum - východní pavilon
Adresa: Ubbo Enniussingel, Museumeiland 1, Groningen, Nizozemí
Investor:Sichting Fondsbeheer Niebouw Museum
Projekt:1990-92
Realizace:01.1993 - 02.1994
Užitná plocha:900 m2
Obestavěný prostor:4300 m3
Náklady:2 000 000 Euro


V roce 1990 oslavila místní firma Gasunie svoje 25. výročí a při této příležitosti se rozhodla věnovat městu nějaký dárek. O tři roky dříve oslovil Frans Haks, ředitel muzea v Groningen, italského designéra md, aby pro něj navrhl nové muzeum. Mendini, který je více designér než architekt, si k spolupráci přizval Philippe Starcka, Michelle de Lucchi a Coop Himmelb(l)au. Štědrý dar ve výši 25 milionů holandských guldenů vše usnadnil a umožnil realizovat na kanálu Verbindings muzejní komplex tvořený třemi stavbami. Ještě v průběhu samotných příprav se odpůrcům muzea podařilo zablokovat projekt na celý jeden rok. Protesty se týkaly hlavně kontroverzní podoby muzea. Lidé z okolí se obávali, že jejich domy ztratí hodnotu a už se nanajde nikdo, kdo by chtěl jejich nemovitosti koupit. Se stavbou muzea se začlo 1992 a realizace trvala dva roky. Na výraznou barevnost a neobvyklé tvary si lidé nakonec museli zvyknout. Groninger Museum vzniklo také díky zásluze radního Ypke Gietema, který přes všechny protesty prosadil umístění muzea na jeho dnešním místě. Středem muzea prochází pěší most spojující hlavní vlakové nádraží s městským okruhem a centrem. Nízký kruhový pavilon je od francouzského designera Philippe Starcka, prostřední zlatou věž navrhl Alesandro Mendini a východní pavilon pohází od vídeňských dekonstruktivistů Coop Himmelb(l)au.
Posledně zmiňovaní architekti dostali za úkol vypracovat návrh východní části muzea. Jejich projekt nese název ”Liquid Architecture”, jehož koncept je založen na rozvíjení pozitivních a negativních prostorů. Vznikly tak různé výstavní místnosti, kde lze na umělecká díla shlížet z mnoha výškových úrovní. V muzeu jsou vystavovat sbírky sahající od obrazů ze 16. století až po současné umění. Komponováním přirozeně a uměle osvětlených prostorů vznikla celá řada pracovních modelů, z nichž byl vybrán jeden, který se nejvíce podobal prvnotní skice architektů a ten byl následně se všemi jeho chybami a nepřesnostmi převeden do skutečného měřítka. Na počátku 90. let začaly počítače pronikat také do oblasti architektury a díky nim se podařilo model zdigitalizovat a vytvořit k němu potřebnou projektovou dokumentaci. Jednotlivé části stavby vznikaly mezi trupy lodí v místních loděnicích. Kvůli vyšší flexibilitě a nižším ceně bylo totiž výhodnější svěřit zakázku loděnicím než klasické stavební firmě.
0 komentářů
přidat komentář

Více staveb od Coop Himmelb(l)au