Do not follow this link, or your host will be blocked from this site. This is a spider trap.
PŘIHLÁSIT SE  (trvale)
Uživatel:
Heslo:
Zapomněli jste heslo?
Registrace nového čtenáře
archiweb

HLEDEJ v sekci     
Cité de refuge

Autor: Pierre Jeanneret, Le Corbusier
Adresa: 47, rue du Chevaleret / 12, rue Cantagrel, Paříž, Francie | mapa
Web: www.armeedusalut.fr
Investor: Albi Peyron, generální komisař Armády spásy
Projekt: 1929-31 Realizace: 1931-33

S Winnarettou Singer, princeznou Edmond de Polignac, se Le Corbusier seznámil prostřednictvím okruhu přátel svého bratra hudebníka Alberta Jeannnereta. Tato šlechtična byla významnou mecenáškou hudební avantgardy 20. let minulého století a zalíbení v Le Corbusierovi našla, když ji v červenci roku 1926 představoval projekt její vily Polignac, který vznikal přibližně ve stejném období jako návrhy vil pro Američana Williama Cooka (Boulogne-Billancourt, 1926-27) a Michaela a Sarah Steinovy (Vaucresson, 1926-28). Vila nakonec nebyla nikdy postavena. Princezna nicméně sehrála důležitou roli mezi Le Crobusierem a Armádou spásy. Pomohla Le Corbusierovy od nich postupně získávat stále větší zakázky: první byla přístavba k Palais du peuple na rue des Cordelières (třípatrový dům na pilotách se střešní terasou) z let 1926-27; přestavba lodi Louise-Catherine na plovoucí ubytovnu zakotvenou na Sieně nedaleko viaduktu zastávky metra Gare d'Austerlitz v letech 1929-30; a konečně v období 1929-33 vznikal projekt Cite de refuge na rue Cantagrel za přibližně šest milionů frank (přičemž polovinu darovala princezna de Polignac a na druhou polovinu sehnala peníze Armáda spády).
Za fasádou ze skla a oceli o ploše tisíc čtverečních metrů, na pětipodlažní ubytovně obrácené k jihu, si Le Corbusier představoval hermeticky uzavřený svět zalitý světlem, ale bez jakých koliv otvorů nebo oken: Cité de refuge mělo používat “přesné dýchání“ v letním i zimním počasí za pomocí vzduchotechniky. Le Corbusier musel tyto nové technologie tvrdě obhajovat. Od května 1929 do března 1931, kdy se začalo se stavbou, přišel postupně s pěti projekty. Mezitím se také měnil také stavební program – k příkrému pozemku na rue Cantagrel byla směrem k rue Chevaleret přikoupena další parcela. Třebaže Paul-Henri Nénot, prezident městské rady pro veřejné stavby, silně oponoval vůči velkým rozměrům stavby, bylo po několika ústupcích v dubnu 1931 uděleno stavební povolení: bylo však třeba odstupňovat terasy do rue Chevaleret a naklonit skleněné stěny. V projektu bylo také několik podfuků: v povolení jsou zmíněny okenní otvory, které nakonec nebyly realizovány.
Kvůli finančním důvodům se Le Corbusierovi nakonec nepodařilo nainstalovat do domu klimatizaci, ale pouze mechanický větrací systém. V zimě ústřední vytápění fungovalo výborně, ale již během prvního léta byly neodvětrávané pokoje v horních poschodích neobyvatelné. Autorovi stavby se stále dařilo vzdorovat, ale o dva roky později (1935) mu byl prostřednictvím policejních úřadů doručen soudní příkaz, aby do čtyřiceti dnů bylo do každého pokoje zbudováno jedno okno, a tak fasáda budovy získala plastické čtvercové rozvržení, jak ho známe dnes.
Autor: Petr Šmídek, 12.09.09
Návštěvnost: 30260 čtenářů
Sdílet: 
Poslat odkaz na tuto stránku e-mailem
Vaše jméno Vaše emailová adresa
Váš vzkaz
Na tyto adresy (oddělte čárkou)   
Komentáře
Předmět Autor Datum
show all comments add comment
Burza práce
Aktuálně
Kalendář akcí
arrow
Srpen 2017
arrow
Denní zprávy
e-SHOP
BLOG - poslední články
Poslední komentáře
BLOG - poslední komentáře
TOPlist © archiweb.cz 1997-2017
Všechny materiály zveřejněné na těchto www stránkách podléhají autorskému zákonu (č.121/2000 Sb.). Publikování nebo šíření obsahu je bez písemného souhlasu provozovatele zakázáno.
archiweb.cz využívá agenturní zpravodajství ČTK, která si vyhrazuje veškerá práva. Publikování nebo další šíření obsahu ze zdrojů ČTK je výslovně zakázáno bez předchozího písemného souhlasu ČTK.