Vila Münz

Vila pro ředitele České banky Union Eduarda Münzeje první z řady domů na pisáreckém úbočí, které navrhnul Ernst Wiesner pro zámožné židovské objednavatele. Již zde Wiesner použil pro něj typické rozdělení dispozice domu na dvě křídla s rozdílnou funkční náplní.
Dům je postaven na půdorysu L v jižně svažité zahradě. Severní vstupní nádvoří je vymezeno provozním zázemím a obslužným křídlem, obytné místnosti jsou orientovány do zahrady. Funkčně rozdělena jsou i jednotlivá patra: v suterénu se nacházely místnosti pro personál, v přízemí a prvním patře prostory rodiny, druhé patro bylo vyhrazeno hostinským pokojům a rozlehlé střešní terase. Hmota stavby je redukovaná na soubor tří jednoduchých kvádrů, které kopírují topografii svahu. Jejich horizontálnost byla původně narušena výraznými liniemi průběžných komínů. O původní podobě interiéru vily se nedochovaly žádné zprávy, jediným zachovaným prvkem je štuková výzdoba v hudebním salonu v prvním patře v podobě ozdobných říms a zrcadel. Část vybavení byla zničena i při necitlivé rekonstrukci, kterou provedlo v 80. letech generální ředitelství Zemědělských staveb, jež mělo v té době vilu v užívání.
Vila patřila původně České bance Union v Praze, od níž dům odkoupili manželé Münzovi. Eduard Münz ale v roce 1940 zemřel a jeho manželka byla za války deportována do Terezína a Osvětimi. V roce 1941 vilu převzal Vystěhovalecký fond pro Čechy a Moravu a po válce byla znárodněna. Synové Heinz a Peter Münzovi, kteří působili v československé zahraniční armádě, se po skončení války vrátili do Československa a dům jim byl na krátkou dobu vrácen. V roce 1951 jeho polovinu vlastnilo Ministerstvo financí ČSR, poté domovní správa Městského národního výboru v Brně.