Do not follow this link, or your host will be blocked from this site. This is a spider trap.
PŘIHLÁSIT SE  (trvale)
Uživatel:
Heslo:
Zapomněli jste heslo?
Registrace nového čtenáře
archiweb

HLEDEJ v sekci     
Správní budova Baťových závodů

Autor: Vladimír Karfík
Adresa: třída Tomáše Bati 21, Zlín, Česká republika
Web: www.kr-zlinsky.cz
Realizace: 1936-38

Roku 1894 založil Tomáš Bata, zlínský rodák, se svými sourozenci Antonínem a Annou Baťovými obuvnickou dílnu. Neúnavnou pracovitosti a podnikatelskou genialitou rozvil tuto dílnu v největší obuvnické závody na světě.
Zlín dospěl ve stadiu svého vývoje, způsobeného bezpříkladným rozvojem Baťových závodů, k své konečné formě. Nová správní budova zdůrazňuje, že je Zlín sídlem ústředí světového podniku, zatím co mateřský závod zakládá nová satelitní osídlení v Čechách a na Moravě, jimiž bude decentralisována zvýšená výroba, rozšiřující se stále o nová odvětví. - Plánovité zachycení vývoje měst v jistých mezích bylo sice již v učení o stavbě měst souhlasně potvrzeno a jasně vytyčeno, ale poměry byly vždy silnější než theorie. - Baťovy závody dovedly však vždy získávat z ryzích pravd ještě dříve než zevšeobecněly. Nová funkce Zlína vede opět k poznání další pravdy, že je tu ještě jeden prvek, a to nejvyšší cíl ducha: umění a jeho výraz monumentality, k němuž Zlín - město kalkulace a sociálních a kulturních zřízení - neměl ještě potřebného vztahu. Soustředění správy dalo podnět k prvé monumentální stavbě: k ústřední budově závodů. Baťovy závody usilují o to, čeho ještě potřebovaly, aby jim architektura dala štít i korunu představující hrdost podniku: jistotu a jeho stabilitu. To následuje po letech hledání a překotného vzrůstu. Ne pouze práce a chléb, ale i umění má přijíti ke slovu jako doklad vyššího života vedle denních starostí. Umění má vytvářeti rámec k prostředí práce - to je kredem J. A. Bati - pokračovatele. Tomáš Baťa-zakladatel měl k Zlínu svoji lásku nejen z romantismu k svému rodišti, nýbrž i k jeho prostředí, kde moravská příroda začíná poskytovat svoje bohaté krajinné krásy. Dobře proto vycítil odpovědně a ušlechtile potřebu tvořit i dílo lidské, když r. 1908 povolal architekta Jana Kotěru k budování svého zlínského domova. To byl poznatek o důležitosti funkce architekta, vytvořený jeho vlastním instinktem, a odtud začala nyní již tradiční dělba práce stavebníka a stavitele, která Zlínu vtiskuje jeho osobitý ráz. Kotěru vystřídal jeho žák architekt F. L. Gahura, po jehož boku přichází k slovu ing. arch. Vladimír Karfík, jemuž byl svěřen odpovědný projekt správní budovy, aby v něm uskutečnil mnohé ze svých amerických poznatků. - V své povaze je však tento nový vysoký dům zlínský odlišný od svých amerických soupeřů, vzniklých především pro nedostatek místa a vynucených nákladnými pozemky. Ve Zlíně rozhodovala jen úspornost provozu a stálý zřetel k povaze města v zahradách, která nemá býti nikdy porušena.
Vzrůstající správní agenda Baťových závodů postavila vedoucí činitele firmy před problém: přibírati další budovy pro administrativní účely nebo soustřediti všechny složky na jedno místo, ve směru vertikálním. Po bedlivém uvážení různých výhod a nevýhod rozhodnuto pro mnohopatrovou budovu. Jako hlavní výhoda bylo oceněno: bližší kontakt všech oddělení, omezení časových ztrát při přecházení, které činí snad jen minuty, avšak při tisícovém počtu pracovníků dosahují velkých čísel a hodnot. Další výhody byly: úspora stavebního místa, možnost použití různých mechanických zařízení a pod. Jako záporná stránka bylo uvažováno hlavně o nutnosti velkého počtu drahých výtahů a zvýšení stavebního nákladu na zesílené základy a železobetonovou kostru. Tato poslední složka zatěžuje však celkový rozpočet méně, než by se předpokládalo.
Všeobecná data.
Od podlahy první etáže ke střeše klimatisačního nástavku v 17. podlaží má budova výšku 77,50 m. Konstruktivní výška patra jest poměrně vysoká 4.50 m vzhledem k použití velkých sálů. (…)
Vytápění a klimatisace.
Byly probrány všechny možnosti, od topení radiátorového k topení zářivému a elektrickému. Nakonec však bylo zvoleno klimatisační zařízení, neboť velký počet zaměstnanců v rozsáhlých pracovních sálech vyžaduje - vedle udržení optimální teploty - též dokonalého stavu a čistoty vzduchu, nemá-li poklesnouti výkonnost. O zařízení pojednává článek M. Johna.
Instalace vody.
Příprava teplé vody jest centrální, rovněž tak chlazené pitné vody pro picí fontánky, jež jsou umístěny v každém patře. Poněvadž vodovodní tlak nedostačuje, čerpá se voda do reservoirů umístěných v 17. etáži. Záchody mužské jsou v každém patře, záchody ženské jen v druhé a deváté etáži. Záchody jsou s pevnými, neotviratelnými okny a jsou udržovány dvojitou baterií exhaustorů pod stálým podtlakem; to zabraňuje možnému proudění vzduchu ze záchodu do ostatního prostoru budovy a tím šíření zápachu. Hydranty jsou umístěny ve skřínkách na zvláštní stoupačce, s čerpadlem příslušně dimensovaným. Automatický spouštěč čerpadla jest umístěn v každé skřínce. Dešťová voda se svádí do středu budovy a odtéká Mannesmannovými troubami v jádru sloupů.
Elektroinstalace.
Budova jest po této stránce bohatě vybavena a na možné pozdější kombinace a úpravy bylo pamatováno položením reservních trubek. Stoupačky jsou soustředěny v průběžné šachtě u hlavního schodiště. Tato šachta jest přístupná po celé výšce pro opravy a adaptace. V parapetních zdech jest veden rozvod světelný, motorický, telefonní a rozhlasový, při tom jsou zásuvky rozděleny ve vzdálenostech po 3 m od sebe. Tlampače jsou zazděny hladce do líce zdi ve vzdálenostech 6 m od sebe. Srozumitelnost jest velmi dobrá a zařízení se používá pro zprávy, týkající se všech zaměstnanců; jest možno použíti ho též pro vyvolávání osob. Stropní světla se zhasínají jednotlivě nebo po skupinách po šesti. Jest pamatováno na hojné, vodotěsné zásuvky, jak pro světlo, tak pro telefony pro případ volně stojících stolů.
Stavební detaily.
Obvodové zdivo jest vyzděno z obyčejných a dutých cihel, a obloženo ve fasádě Slavíkovými obkládačkami 6,5x30 cm. Betonové plochy jsou omítnuty škrábanou omítkou. Podlahy jsou betonové bez násypu. Na povrchu byl rozprostřen vyrovnávací hubený beton asi 3 cm silný a opatřen cementovým potěrem, na něj se lepila gumová podlaha, a to zprvu 2 mm silná surová guma, která velmi dobře lne k cementovému povrchu. Pak se přilepil normální gumový koberec, 4 mm silný, kladený v kostkách velikých průměrně 1 m². Barevné tóny a akordy byly voleny pro každé patro jiné. Tato podlaha se dokonale osvědčila jak po stránce akustické, tak po stránce udržování. Pro representační místnosti bylo místo vrstvy surové gumy použito pórovité houbovité gumy. Zde jest chůze tak měkká a pružná jako na textilním koberci. Ve výtahové hale a schodišti bylo použito různobarevného terazza, děleného mosaznými proužky. Okna jsou dvojitá s roletou umístěnou mezi skly. S počátku bylo uvažováno o oknech t. zv. sdružených, ale ta vyžadují, aby rolety byly umístěny buď před okny nebo, lépe, za okny ve fasádě. Tento případ jest však nákladný a první případ ztěžuje ochlazování vzduchu v letním období. Vnější okna jsou pevná, neotviratelná, jen s úzkou ventilací nahoře i dole (viz detail). Ventilace se používá jen tehdy, není-li klimatisace v provozu. Tento způsob si vyžádal umývání oken s fasády, pomocí pojízdného výtahu, zavěšeného na trolleyové dráze na hlavní řimse.
Rozdělovači montážní příčky.
Tyto příčky byly standardisovány pro konstantní vzdálenost sloupů a výšku stropu. Aby bylo dosaženo co možná největší lehkosti a jemnosti profilu, byla zvolena pro ně kombinace dřeva a železa. Jsou konstruovány v několika standardních dílcích; vedle dílu plného a zaskleného, jsou díly s dveřmi jednoduchými, dvojitými, s podávacími okénky atd. Montáž i demontáž jest velmi rychlá a jednoduchá. Po odšroubování gumového soklu a železných krycích lišt uvolní se rozpínací šrouby; není zde žádného šroubování ani připevňování do podlahy, sloupů a stěn. Dílce jsou opatřeny dole mřížkou pro cirkulační vzduch, proti průhledu zabezpečenou žalusiovitým profilem a proti přenášení zvuku zajištěnou plstěnou vložkou (viz detail). Dělení kanceláří jest provedeno vesměs těmito příčkami, takže je zděných příček použito jen u umyváren, výtahů a pod. Dovolují tak největší pružnost v uspořádání prostoru a přizpůsobení okamžitým potřebám provozním.
Různá zařízení.
Ve stavbě je listovní a balíkový výtah s automatickým vyklápěním, paternosterového systému. Pro odstraňování smetí a zahozeného papíru slouží šachta probíhající všemi etážemi, opatřená bezpečnostním uzávěrem. Dole ústí ve sběrači, z kterého se přímo sype do nákladního auta. Pro požární hlášení jsou automatické elektrické hlasiče.
Projekt a provádění stavby.
Vypracováním projektu, jak již bylo řečeno, byl pověřen ing. arch. Vladimír Karfík, vedoucím stavitelem byl po celou dobu stavby stavitel Arnošt Sehnal, statické výpočty a projekt železobetonové kostry provedl ing. Alfons Hübner, projekt vzduchotechnický za přibrání poradců vypracoval Maxmilian John, projekt vodní instalace Jan Vojta a projekt elektrické instalace Josef Zavřel.
Klimatisace výtahové kanceláře.
Obtížným problémem bylo uspokojivé vyřešení klimatisace výtahové kanceláře. Výtahová šachta leží na vnějšku budovy a tři její strany tvoří okna. Je tedy kabina vystavena v zimě značnému ochlazování, v létě přímým slunečním paprskům. Při tom teplota uvnitř šachty je vlivem značné výšky nestejnoměrně rozdělena. Rozvrhli jsme proto vytápění na dvě části: stabilní, parní, částečné vytápění šachty pomocí teplovzdušného zařízení na dně šachty a pojezdné, elektricky vytápěné klimatisační zařízení, umístěné přímo na kabině. Samočinná regulace teploty je zde elektrická a má rovněž dva okruhy. Prvý okruh se skládá z elektrického regulátoru teploty, umístěného v kabině na vnější straně podlahy, a samočinného ventilu na teplovzdušném zařízení, navzájem spojených 40 m dlouhým volným kabelem. Tímto zařízením udržuje se okolní teplota kabiny na 15° nezávisle na výšce, v které kabina právě je. Druhý okruh udržuje stálou teplotu uvnitř kabiny. Elektrický regulátor teploty, nastavitelný na libovolnou teplotu v rozsahu 18-25°, je upevněn na stěně kabiny a ovládá jednak elektrické ohřívače, jednak chladicí stroj klimatisačního zařízení. Zařízení je umístěno na stropě kabiny.
Pojízdný výtah na mytí oken.
Mytí oken továrních budov ve Zlíně bylo vždy problémem. Okna jsou pevná, opatřená jen menšími, ventilačními křídly. Mytí se žebříku zvenčí jest obtížné při větší výšce. U správní budovy bylo proto zvoleno řešení radikální. Okna se myjí zvenku pomocí pojízdného výtahu, zavěšeného na trolleyové dráze na hlavní římse budovy, vyložené ve výši 67 m nad chodníkem. Tím bylo možno použíti okna nejvhodnějšího pro Klimatisovanou budovu, t. j. z velké části pevného, neotvíravého. Otvírají se jen úzké ventilace, není-li zařízení v provozu. Výtahový koš je dimensován pro 2 osoby neb 1 osobu a nádobu s vodou a čisticími prostředky nebo barvami pro opravy nátěrů a pod. Čistič má na koši čtyři knoflíky pro směry: dolů, nahoru, dopředu a dozadu. Smáčkne-li kombinaci 2 knoflíků, pohybuje se koš šikmo ve výslednici. Přívodní kabel k výtahu se při stoupání výtahu volně skládá do zvláštního koše; bylo upuštěno od automatického navijáku, neboť navíjený kabel při studeném počasí by mohl namrzati a ztěžovati odvíjení. Trolejovou dráhu, která obchází kolem celé budovy, nebylo ovšem možno ostře zahnouti kolem rohů, bylo nutno ji vytočiti v křivkách značného poloměru, které se staly charakteristickými pro celou silhuetu budovy. Trolejová dráha má v jednom místě výhybku, kde čistič vjede do místnosti pro čističe, umístěné v 15. etáži. Zde si může čistič v bezpečnosti připraviti čisticí potřeby, nabrati vodu, zde se stroj maže, a je-li třeba, opravuje. V místnosti jsou uloženy barvy pro malé opravy nátěrů a reservní trubice, jimiž je průčelí osvětlováno za normálních poměrů. Velmi zdařile byl vyřešen problém výkyvu koše, který je značný zvláště v dolních patrech, když závěsná lana jsou dlouhá. Tento výkyv by velmi ztěžoval umývání, neboť přitlačí-li se na sklo, výtah se ihned od průčelí oddaluje. Na koši jsou proto zavěšeny na krátkých řetízcích dva elektromagnety, kterými se čistič může přissáti ke kterékoliv části železných oken. Vypínače pro ovládání elektromagnetů jsou umístěny přímo na magnetech. Dále jest provedeno zajištění, aby nemohl čistič uvésti omylem celý koš do pohybu, kdyby zapomněl vypojiti oba elektromagnety. Zařízení se velmi osvědčilo, stačí jeden zřízenec, aby se staral o čištění celého průčelí. Ovšem je stále v činnosti, uvážíme-li, že plocha oken činí přes 15.000 m² a že při nepříznivém počasí čištění není možné. Hlavní výhodou vedle rychlosti umývání je, že celá práce jest úplně bezpečná.
Vladimír Karfík, Alois Kubiček
















Autor: Jakub Potůček, 16.01.07
Návštěvnost: 44400 čtenářů
Sdílet: 
Poslat odkaz na tuto stránku e-mailem
Vaše jméno Vaše emailová adresa
Váš vzkaz
Na tyto adresy (oddělte čárkou)   
Komentáře
Předmět Autor Datum
show all comments add comment
Burza práce
Aktuálně
Kalendář akcí
arrow
Listopad 2017
arrow
 
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
Denní zprávy
e-SHOP
BLOG - poslední články
Poslední komentáře
BLOG - poslední komentáře
TOPlist © archiweb.cz 1997-2017
Všechny materiály zveřejněné na těchto www stránkách podléhají autorskému zákonu (č.121/2000 Sb.). Publikování nebo šíření obsahu je bez písemného souhlasu provozovatele zakázáno.
archiweb.cz využívá agenturní zpravodajství ČTK, která si vyhrazuje veškerá práva. Publikování nebo další šíření obsahu ze zdrojů ČTK je výslovně zakázáno bez předchozího písemného souhlasu ČTK.