Do not follow this link, or your host will be blocked from this site. This is a spider trap.
PŘIHLÁSIT SE  (trvale)
Uživatel:
Heslo:
Zapomněli jste heslo?
Registrace nového čtenáře
archiweb

HLEDEJ v sekci     
KDYŽ SVĚT PROJEKTUJÍ DOPRAVÁCI I.
Česká dopravácko-inženýrská odysea

 

Nekriticky jednostranná podpora dopravní lobby, nízká úroveň dopravní politiky a kultury, dopravních řešení a staveb, politiků a jejich dopraváků ničí města a krajinu České republiky. Již nějakou dobu sleduji vzájemnou spolupráci politiků a jejich dopraváků. Občas se přidá i architekt. Pro inspiraci se chodí do zahraničí. Doma je podnětů k přemýšlení víc než dost. Z náhodně a nesystematicky sbíraných střípků posledních let vznikla česká dopravácko-inženýrská odysea. Opakující se příběh proměny světa kolem nás. Příběh šířícího se zmaru a ničení. Samozřejmě nelze paušalizovat a házet všechny politiky, dopraváky a architekty do jednoho pytle s nápisem horší životní prostor. Podle stavu české krajiny, měst a obcí mají tito lidé však navrch. A jak to vypadá, když svět kolem nás projektují politici a jejich dopraváci? 

kapitoly:
NIČITELÉ MĚST A NÁMĚSTÍ
CENTRA MĚST V RUKOU POLITIKŮ A DOPRAVÁKŮ
NIČITELÉ ULIC A VEŘEJNÉHO PROSTORU MĚST
PROJEKTANTI REGENERACÍ MĚSTSKÝCH SÍDLIŠŤ
PROJEKTANTI PARKOVIŠŤ
DOPRAVA A ZÓNY VŠEHO DRUHU
MĚSTO JAKO PARKOVIŠTĚ A CHYBĚJÍCÍ DOPRAVNÍ POLITIKA
DOSPÍVÁNÍ A STÁRNUTÍ UPROSTŘED PŘEŽITÝCH MĚSTSKÝCH PROJEKTŮ A REALIZACÍ
DOPRAVÁCI CO GUMUJÍ ASFALT
DOPRAVÁCI JAKO PROJEKTANTI ČESKÝCH NÁBŘEŽÍ

NIČITELÉ MĚST A NÁMĚSTÍ
Společné mají to, že leží uprostřed měst a obcí. Dnes se různě opravují, rekonstruují a dostávají novou podobu. Společné pak mají to, že jsou prý podle politiků, dopraváků a architektů nová. Společné mají místa v centru měst, že je vesměs velmi urputně řeší dopraváci. V minulosti i dnes. Nové věci se ve volbách počítají a je jedno, že už jsou přežité. Z náměstí se tak vytratila nadčasovost, starobylost, předávaná minulost a zkušenost, důstojnost, jednoduchost, přirozenost, duše, hrdost, vytratilo se sdílené, živoucí a příjemné centrum a mnohé další. Vytratilo se nadčasové centrum, které přečká staletí a nemusí se dělat pořád znova, když dosluhující věci stačí opravit či doplnit. Řada náměstí tak jen dál čeká na objevení a další pokusy o oprášení. Doba lidem vštěpuje, že musí být rádi za nové věci, protože nejdůležitější je, že se vůbec podaří. A tak žijeme ve věku dláždícímu nejen náměstím cestu k lepším zítřkům, ve věku realizací, bez kterých by se budoucí svět měl už konečně obejít.

Návrhy a podobu českých náměstí stále výrazně ovlivňuje a mění česká dopravní lobby. Politici jsou pyšní na to, že Česko je výrobnou aut, jsou pyšní na tento způsob zaměstnanosti, HDP i devastující ropnou kulturu, které člověk podléhá a ta se pak už jen negativně odráží v krajině, ve městech a ve veřejném prostoru kolem nás. Vytvořila se závislost podporovaná nejvyššími místy, závislost, která utváří jednoduchý pohled na svět. Z pohledu aut se stále utváří a projektuje prostor města, člověk a stovky let trvající vývoj měst přestal být určující. Více jak sto let města podléhají namnoze zbytečným devastacím ve jménu lepšího provozu. Místo maximálně sdíleného veřejného prostoru, jakým náměstí byla, jsou s neskrývaně velkým úsilím a naprosto nekriticky stále projektována podle aut. Kultura náměstí a města se scvrkla do nízké automobilové kultury, do marnosti upachtěných a zbytečných dopravních řešení. Do nesmyslných novodobých členitostí vznikajících asi z bezradnosti života a strachu z volného prostoru. Veřejný prostor města tak není podle politiků a dopraváků hotov, dokud není rozčleněn, nalinkován, zaplněn vším možným i nemožným, přehlídkou materiálů, barev, nesmyslných detailů, no zkrátka musí být vidět, že se něco utratilo.

Soutěží a realizací náměstí je celá řada, převažují vesměs pozitivní komentáře a příznivé ohlasy. Jenže občas se stačí jen projít po okolí . . .

CENTRA MĚST V RUKOU POLITIKŮ A DOPRAVÁKŮ
Hrochův Týnec dávno ztratil své náměstí. Takhle dopadne město, kde si lidé řeknou, že auto je středobodem jejich světa a života. Takhle vypadá náměstí, které vám na přání postaví dopravní inženýři svou hlavou a dlouholetým studiem. Auto zničilo náměstí a město, zbyl děsivý prostor, příkop, zdi, silnice a děsivá kultura aut ve své opravdovosti a nahotě. Když lidé v té které době nemají lepší řešení, tak to neznamená, že neexistuje. To jen znamená, že věci lze velmi rychle zničit a pak hledat, jak se v nich opět zabydlet. Řešit města a náměstí z převažujícího a jednostranného pohledu aut, vyvolává nenávratná poškození. Bude mít někdy město dost sil k řešení svého zničeného centra? Bude jednou příjemným místem pro lidi?

Jsou obyvatelé města, kteří si dokážou udělat díru do svého města a do svého náměstí i v roce 2012. To už jim politici a dopraváci snadno dopřejí. Žijí třeba v Trhové Kamenici. Před více jak sto lety začaly padat městské brány a města slavnostně bourala svá opevnění, podle pravítek se bouraly silnice celými městskými čtvrtěmi. Diskuze a vlna odporu prošla tehdejším tiskem, zmínky jsou i v černobílých filmech. Jsme ve 21. století a baráky stále jako tehdy padají ve jménu krátkozrakosti a hlouposti. I dneska se vytvářejí díry do náměstí a do měst. Stejně před více jak sto lety bývá oblíbeným argumentem pokrok a kolizní doprava. I v Kamenici se auto stalo středobodem námětí. Město podlehlo rozmarům a momentálním dopravním trendům. To nenapraví ani obnova kašny, či jiných atributů náměstí. Lék na zničení města, urbanistických souvislostí a přívětivého životního prostoru centra, se totiž v každé době špatně hledá. V Česku je zatím lék nedostupný. Pozitivní ohlasy řidičů a obyvatel převažují. Hold jsme v Česku.

Vysokou školu na to, aby člověk něco zničil, mít nemusí. Pro dopravní inženýry je to možná stále zbytečný luxus, stačí vyjít devítiletku. Pro uvedená řešení ani dopraváci nemusí chodit do školy. Možná dnes stačí, když někdo řekne, že se dopravákem už narodil, tedy řekne to za něj maminka v porodnici, kde dostane pro novorozence rovnou i diplom. Jednoduše se mi nechce věřit, že školy produkují stále takové lidi, nebo že takoví lidé vůbec projektují.
Náměstí je prostor, který stačil, či stačí udělat jen jednou, stejně jako řadu jiných veřejných prostorů města a pak o ně pečovat, aby mohly v klidu stárnout stovky let. Jeho krása je v jednoduchosti a stáří. Půdorys po staletí přibližně jasný. A když se něco vykope, tak se nadčasová kamenná dlažba vrátí a plocha opraví. To neznamená, že náměstí je mrtvou stavební konzervou. Ale zpět z uliček a náměstí středomoří a světa k nám domů.

Píše se rok 2016 a v Chrasti probíhá přestavba náměstí. Předmětem zakázky je opět jen výstavba komunikací a technické infrastruktury. Obyčejné vnímání náměstí se vytratilo. Náměstí musí být různě nesmyslně a zbytečně provozně členěno, organizováno a nalinkováno dle života aut. Pohled se opět scvrknul na zbytečná řešení dopravních komunikací a parkování a vyčleňování veřejných prostůrků a přehlídku dlažbiček a zbytného informačního chaosu a trapně umístěné vybavenosti. Podoba a řešení přežité, novota snad jen v novém materiálu. Nové vozovky, parkováníčka, chodníčky, dlažbičky, mozaiky, obrubníčky, světýlka, nějaká ta zeleň . . .Náměstí jako celek neřešeno! Třeba si někdy obyvatelé dokážou najít cestu ke svému náměstí a najdou si čas i k obyčejnému a nadčasovému řešení, ke skutečné obnově náměstí a svého centra. Řada obyvatel, tedy voličů však tohle přežité řešení určitě uvítá a ocení, což je na celé akci asi nejdůležitější. Je to nové, jde i o politiku a nejde o nic drahého, jen o pár vyhozených miliónů.

Nasavrkách proběhla “Rekonstrukce a modernizace místních komunikací a centra města“, což je pokrok, do názvu se dostalo dokonce i to, že je řešeno centrum města a možná i náměstí, nejen silnice! Na jednom místě vidím tři nesmyslné typy veřejného osvětlení, přemíru a nevhodné umístění drobné pobytové vybavenosti, hloupě umístěné lavičky, odpaďáky a kopici značek a ukazatelů všeho možného druhu, kterých se dnešní mobilní svět nemůže zbavit, kraviny bez kterých se stále neobejde. Korunu tomu dává svatý Jan z kamene vytesán. Zátiší přenesené sem autory z nějaké vilové zahrádky. I tady platí, že v jednoduchosti je krása a nadčasovost, a že méně je někdy více, a že zahrádkářské invence na náměstí budí přinejmenším rozpaky. Nevyplácí se podcenit detail ve veřejném prostoru a dělat z lidí publikum vší té trapné invence a zbytečnosti. Nevyplácí se nepromyšlený detail povýšit na ústřední prvek náměstí.

Hlinsku se rovněž učinil pokus o členění náměstí, zahrádkářské úpravy pod radnicí i pokus o srandovní současný vodní prvek. Jako přes kopírák to vypadá v nedaleké Skutči. Pokus o členění dřívějšího náměstí ve jménu dopravy, parkovišť a zahradní úpravičky a opět jako nový středobod srandovní kašnička, snad moderní protiváha mariánskému sloupu.  V Hlinsku a ve Skutči mi to přijde jako pokus na cestě přiblížení náměstí opět obyčejnému náměstí. Třeba i tady to konečně někdy v budoucnu vyjde. Zatím zůstalo jen u pokusů.

Čekající sousto pro dopraváky je třeba Heřmanův Městec. Okolí města zatím nebylo zničeno obchvatem, tím pádem ani halami, průmyslovými a obchodními zónami a ostatní kulturou porozenou dopravním řešením. Obě náměstí teprve čekají na své lepší zítřky. Zatím se lidé mohou dívat po centrech jiných měst, aby pak na svém náměstí nalezli to podstatné a dokázali je oprášit do krásy a života. Náměstí žije a mohlo by zde být ještě daleko příjemněji. Paradoxně nejsou největším problémem auta, která přes náměstí dneska jezdí a není důvod, aby nejezdila v souvislostech celostního přístupu k obnově náměstí a centra města. Ani není nutno rušit zastavení autobusů na náměstí, kde by lidé měli mít i nadále možnost pohodlně vystoupit a nastoupit, než se handrkovat do centra odněkud z okraje města a z nového nádraží. Pokud náměstí bude jednou dobře vyřešeno a oprášeno, a opět k tomu stačí velmi málo, promítne se to i do lepší dopravní kultury města. Rozhodně není zatím důvod si zničit jedinečné okolí města obchvatem. A než se na to někdy najdou peníze, lidé si třeba obnoví krásnou krajinu kolem města, náměstí a centrum a třeba zjistí, že nový beton a asfalt v krajině nepotřebují, stejně jako devastující halovou kulturu, nejrůznější obchodní a průmyslové zóny, které nové silnice přinášejí. I tyto věci je možno dnes řešit jinak, s citem a ve městě.

Když se budete chtít podívat, kam až to takové obyčejné náměstí může dopracovat, zajeďte se podívat třeba do Humpolce. I z obyčejného placu lze časem za usilovné tvořivosti politiků, architektů a dopraváků vytvořit nevídaný městský prostor a nevšední centrum. Humpolec v tom rozhodně však není sám.

Praha – Malostranské náměstí. Jedním z nejotřesnějších ukázek dlouhodobě zničeného veřejného prostoru je Malostranské náměstí v Praze. Lidé z parlamentu a nedalekého senátu to mají pod nosem už 25 let, od doby co vstoupili po revoluci do politiky. Politici to za tu dobu mají už v krvi, jsou tím prolezlí, načichnutí, nezřídka se stali posli a nositeli této kultury do center svých regionálních politik, domovských měst a obcí. Smutné je, že je po celá ta léta ani nezajímá okolí jejich fabrik na splněné občanské sny. Pro prezidentský pohled z Hradu je to asi taky daleko.

V roce 2014 proběhla soutěž, bylo s potěšením sledovat především řešení ve prospěch rozvíjení života náměstí jako sdíleného životního a veřejného prostoru pro hrdinné zbytky obyvatel a všech ostatních lidí, kde se vše neodvíjí jen od aut a auto přestalo být po letech středobodem prostoru a dění ve městě. Návrhy se rovněž různě zdařile snažily vrátit náměstí jeho bývalou nadčasovou jednoduchost, přirozenost, obyčejnou prostupnost, jeho atributy jako kašny, sochy . . . . Různě zdařile se snažily vytvořit zázemí pro návrat pestrého společenského i běžného každodenního života, od společenských akcí, trhů po obyčejné sousedské spočinutí u kafe či u piva pod stromem bez strachu z přejetí. Návrhy se snažily o posunutí kultury aut, aby náměstí nebylo jen parkovištěm a dopravní křižovatkou. Tak uvidíme, jestli se stane obnova náměstí inspirací a příkladem, nebo bude jen realizace následovat východočeská náměstí.

NIČITELÉ ULIC A VEŘEJNÉHO PROSTORU MĚST
Politici a jejich dopraváci mají na svědomí systematické ničení uličních a sdílených veřejných prostorů měst. Veřejnosti to prezentují jako úpravy a rekonstrukce chodníků, silnic a parkovišť. Někdy jako regeneraci městských čtvrtí či regeneraci sídlišť. A jak tento uliční prostor po takovém stavebním zásahu vypadá? Ulice se musí vymezovat, členit a rozdělovat ve jménu auta, svazujících předpisů a norem, ve jménu větší bezpečnosti a krásy dnešního pestrobarevného života. Obyvatel a člověk se vytratil a o příjemném veřejném prostoru si může nechat tak akorát zdát. Stavební firmy do pestře rozčleněného uličního profilu, ostrůvků a zálivů, vyzvrací vedle asfaltu co nejpestřejší přehlídku materiálů a barev. Uspořádání uličního prostoru pak připomíná výprodej myšlenek a ležáků z vlastních a všech okolních skladů a nikdy nestárnoucích novinek stavebního trhu.

Půdorysná, materiálová, barevná a provozní nesmyslnost a různorodost je heslem nové ulice, stejně jako bezduchost prostoru a jeho nepřívětivost. Pruhy nalajnovaného nového života, pruhy asfaltu, barevných betonových zámkových dlažeb, obrub, všemožného značení, pruhy pro ježdění, chození, stání, přecházení, zeleň, vybavení  . . . prostor vyvýšenin, prahů, zálivů, ostrůvků . . .  to vše skýtá přehlídka nové demence uspořádání a členění prostoru obyčejné ulice. Vizitka stavebních a dodavatelských firem. Obyčejnost je nahrazována přehlídkou zbytečnosti.

Dnes je život spojený s podobou ulice maximálně nalinkován, má striktně dané možnosti užívání. Život možná odešel s předchozí podobou ulic, s životem navazujících domů, s živnostníky a s pestrým životaschopným uličním parterem, či s kamennou dlažbou. Krajská i menší města si ničí prostor starých ulic a tím i celý veřejný prostor starých městských čtvrtí. Když se zničí prostor ulice mezi domy, devastace pokračuje. Ničí se původní uliční zástavba, kterou už nikdo nedá dohromady. Původní zástavba je ničena a ustupuje stupidním bytovým domům, které jsou hmotově, výškově a členěním už úplně někde jinde, jsou nenávratně a zbytečně mrzačeny fasády domů - stará zástavba ustupuje polystyrenu, dotacím a barevné zateplenosti. Připomíná to socialistickou asanaci měst, místo sídlišť doba produkuje zmrzačené ulice a celé městské čtvrti. To je pokrok? Hrdost na město a dřívější věci žádná!

Proč nemůže být ulice zase obyčejným prostorem ve městě mezi domy? Prostorem pokud možno jednoduše a celistvě pojednaným a uspořádaným, oproštěným od zbytečností, jedním sdíleným prostorem lidí, aut a všeho ostatního? Prostorem inspirovaným starými časy, obrazy či fotkami. Jeden prostor, prostor pro svobodnou budoucnost a svobodný život se vytratil.

Znají vůbec politici a jejich dopraváci historii uličních prostor města a namnoze nenávratně zničenou “geologickou“ minulost, tedy minulost materiálů, dlažeb, či vybavení, včetně toho, kam se věci ubírají. Nejen zbytky žulových silničních kostek dodnes mizí z ulic, aby se zase objevily jinde, kde si budou hrát na správnou historii. Silniční kamennou dlažbu jsem viděl odstraňovat při “rekonstrukci“ ulic ve staré výstavbě i v roce 2015!, aby udělala místo barevným zámkovým dlažbám, živici a ostrůvkům s keříky!

Ve městech byly v rámci nejrůznějších rekonstrukcí a s přispěním dotačních peněz zničeny kilometry obyčejných uličních prostor, došlo ke zničení profilů, uspořádání a členění prostoru komunikací, došlo ke zničení ulic pomocí nevhodně použitých materiálů a barevností a nejde jen o pestrobarevné chodníčky či komunikace ze zámkové dlažby v historických zástavbách a venkovní vybavení. I zeleň vysazovaná do nejrůznějších zálivů, ostrůvků, bezradných a bezprizorních ploch a zbytků ulice, se podílí na ničení uličních prostorů stejně jako nevhodná vybavenost na nevhodných místech atd.

PROJEKTANTI REGENERACÍ MĚSTSKÝCH SÍDLIŠŤ
Nízká úroveň poptávky nejen sídlištní veřejnosti spojuje revitalizaci čehokoli jen se silnicemi a novými parkovišti. Vytváří politikům a jejich dopravákům jednoduché prostředí bez nároků něčím se zabývat a něco řešit, stačí šablonovitost, osvědčená řešení.

Regenerace sídlišť se v politicko-projektantské dílně smrskne vesměs na parkoviště, silnice a jedno dětské hřiště a stromeček. Jaká je úroveň myšlení lidí ze sídlišť, takový je zatím veřejný prostor kolem nich. Aspoň o tom politici nemusí moc přemýšlet a nemusí vybočovat ze zajetých kolejí, jak lidem a svým voličům nabídnout co chtějí. Většinou nejde o celostní urbanistické a stavební řešení, humanizaci zničených veřejných prostorů, ani o drobné a konzistentní krůčky vedoucí k postupnému uskutečnění dlouhodobého cíle, protože většinou nepřekročí radniční a magistrátní politické čtyřletky.

PROJEKTANTI PARKOVIŠŤ
Tento odstavec je o stavitelích školních a ostatních parkovišť. Řada měst místo celostní dopravní politiky řeší raději se svým dopravákem parkoviště. Do objektivu fotoaparátu mi vlezly otřesné příklady řešení městského veřejného prostoru. Do foťáku mi v roce 2015 a 2016 vlezly místo zlepšení veřejného a uličního prostoru města zoufalé realizace nových parkovišť přímo před školami! Já už myslel, že je to minulost. Čeští politici a jejich dopraváci dokážou i parkovištěm a silnicí zlepšit dětem veřejný prostor kolem škol, kolem škol základních, středních i těch vysokých! Ovšem, prostorem kolem škol je třeba si děti vychovávat. Vypadá to, že někteří lidé mají místo mozku už jen kousek asfaltu a v hlavě angličáka. Je škoda, že nedokážou přemýšlet o městě a jeho místech v širších souvislostech. Zatím nejde asi řešit dohromady parkování, lepší městské prostředí pro obyvatele a především přívětivější a lepší prostředí škol v Česku. Česko je plné otřesných veřejných prostor sdílených městem a školami, obyvateli a školáky! Prostory kolem škol připomínají parkoviště a křižovatky. Člověk se může přes prázdniny dočíst v novinách o “rekonstrukcích“ škol spočívajících v zateplení, nové kuchyni, novém vymalování, novém vybavení apod., ale nic o tom, že rekonstrukce přerostly konečně do lepšího vzájemného a sdíleného prostoru města a škol a především dětí. Školy vyrůstající z ohavného prostředí odráží to, jak stát a města vnímají stále české školství. I to, jak prostředí ovlivňuje vzdělanost a vychovává.

DOPRAVA A ZÓNY VŠEHO DRUHU
Nemá cenu zmiňovat dopravu, dopravní stavby a parkování v souvislostech obchodních a průmyslových zón a hal. Volení zástupci města jen na přání lidí se svými dopraváky a architekty ničí a rozkládají města a jejich okolí.

MĚSTO JAKO PARKOVIŠTĚ A CHYBĚJÍCÍ DOPRAVNÍ POLITIKA
Jsou rovněž politici a dopraváci, kteří mají místo mozku rovnou parkoviště a ve prospěch parkoviště jsou schopni změnit např. zelené plochy v centru měst (a v územním plánu) na plochy pro parkování! Tohle není vtip, to je jen obyčejná východočeská všednodenní realita. Že ano pánové na kraji a ve městech! Celostní dopravní politika měst zatím žádná. Obchvaty, kruháky, jezdit a parkovat všude, to je zatím celá politika. Přitom řada měst má nadbytek parkovišť, tedy nadbytek obludných ploch, která využívají jen auta. Podíl aut na využití městského veřejného prostoru je enormní. Auta, zpevněné plochy a parkoviště obsadily asanační proluky, plochy zbourané uliční a městské zástavby, zbytková a zatím jinak nevyužívaná veřejná prostranství v centrech i v okrajích měst, zaplevelují dvory, dvorky, zahrady, zbytky města. Parkování v dnešní a to nejen sídlištní zástavbě trpící neschopností postavit běžnou ulici produkuje stále ohromné plochy parkovišť a dopravních ploch vyplňujících zmenšující se veřejný prostor, který zůstává navíc šablonovitě a jednostranně řešen.

Řadu ploch kolem městských, krajských či státních institucí a úřadů vyplňují parkoviště. Tady se dá začít s ukázkovou kultivací veřejného prostoru města. Stačí jen povel – státní zaměstnanci na značky! Pro politiky, kteří jsou schopni si ve městě na pěkném místě vybudovat své veřejné parkoviště, to platí dvakrát!

DOSPÍVÁNÍ A STÁRNUTÍ UPROSTŘED PŘEŽITÝCH MĚSTSKÝCH PROJEKTŮ A REALIZACÍ
Nízká kultura dopravy vede politiky a jejich dopraváky k realizaci přežitých řešení. Jsou v tom úplní mistři. Na nová (či lépe řečeno obyčejná a odpovídající) řešení se pak musí čekat 20-30let, než se i ta přežitá řešení ještě více přežijí. Dopraváci nás na přání svých politiků oddalují od přítomnosti a vzdalují budoucnost. Musí být lidé rádi za nová řešení, která jsou dnem vzniku přežitá? V Česku zatím ano. Politici a jejich dopraváci jsou už sehraným týmem na tomhle hřišti a v řadě měst vedou s náskokem hitparádu starých řešení.

Žijeme v době, kdy musíme být rádi za nové věci, které se podaří udělat, jak říkají politici při vysávání dotací. Jsou však řešení a věci, která jsou již v době svého vzniku stará a přežitá. Stará řešení nás pak doprovázejí v životě města pár desítek let, než se díky neudržitelné hlouposti konečně změní. Mnohdy až za několik let přijde ten správný čas říct, že se třeba udělala pitomost.

Politici a jejich dopraváci možná linkují prostor města tak, aby v nich moderní člověk nezabloudil, aby se to lidem nepletlo a i ti nejhloupější pochopili, když to náhodou zapomenou, kudy mají jezdit autem, kde si mají auto odložit, kde mají chodník a kudy mohou chodit a samozřejmě, kde bydlí. Materiálové provedení-členění - uspořádání uličního prostoru – nalinkováno-rozčleněno-sečteno-podtrženo= přežito. Rekonstrukce ulic nepřináší stále lepší veřejný prostor, kvalitnější využití a život, nová řešení, resp. obnovu, přináší jen nové materiály, barvy, členění . . . Nezbývá, než aby se dnešní upachtěnost řešení ulic prioritně pojímaná z pohledu auta přežívala další desetiletí.

DOPRAVÁCI CO GUMUJÍ ASFALT
Jsou města, kde politik bydlící za městem v satelitu je nucen jezdit do centra či na náměstí do práce autem, protože jinak to neumí. A protože pruhy na silnici nakreslené pro městskou dopravu a pro cyklisty zpomalují příjezdy a odjezdy z práce a vůbec celé pracovní nasazení politiků, jsou zrušeny, ať to frčí. Lidé využívající v takovém městě emhádu mají smůlu. Dopravák vezme gumu a na přání politiků jde vygumovat zbytečné čáry z asfaltu, které podporovaly městskou, alternativní způsoby dopravy a něco jiného, než auta ve městě. Politici se pak chlubí novým elektromobilem. Špatně průchozí město a jeho okolí nepřejdou pěšky, ani na kole, ani hromadnou, ani jinak. Proč také. Do města je dnes trendy politický elektromobil, který zatím není pro veřejnost a pro všechny a nehodí se možná než k  uchování přírody při výletech úředníků do odlehlých vsí kraje.

DOPRAVÁCI JAKO PROJEKTANTI ČESKÝCH NÁBŘEŽÍ
Jsou řešení stará hned, jak prvně spatří světlo světa, když se v těžkých porodních bolestech z nateklých hlav inženýrů rodí do papíru na politickou objednávku. A už se čerpají dotační peníze. Autům pro radost se třeba udělá na nábřeží ohromné parkoviště. Někde je autům pro radost třeba uděláno rovnou celé nábřeží zabírající třetinu města kolem vody. Další třetinou lidé zatím vůbec neprojdou. A u zbývající třetiny městského nábřeží se lidé k vodě také nedostanou.

Dotace vytvořily jednostranné řešení, prostor a nábřeží pro auta jezdících po dvou nesmyslných silnicích přilepených rovnou k řece a městem pěkně sem a tam. Člověk kolem vody neprojde, ani se k ní dostane. Jsou města, kde se politikům a jejich dopravním inženýrům podařilo lidi kompletně odříznout od řeky. Voda jako osa městského života přestala díky nim ve městě existovat. Lidé se musí dlouhodobě spokojit se stokami dopravními. Život v místě a okolí byl totálně upozaděn. Přívětivý urbanizovaný, životní, veřejný i přírodní prostor města je nadlouho zničen, lepší budoucnost oddalují dočasná a nesmyslná řešení. Politik a jeho dopravák jsou schopni léta zásobovat lidi hloupými argumenty. Takový človíček jde do školy a říká se mu: „Počkej, jak to nábřeží tady jednou bude krásné!“ Pak jde na střední, pak třeba na vejšku, pak někam do zaměstnání a pak mu šedivějí vousy a zase slyší: „Jen počkej, jednou to tady bude opravdu krásné.“

Člověk, procházka, chůze, kolo, in-line, příroda, voda, krásné nábřeží, obyčejné a všednodenní aktivity, vše se vytratilo včetně obyčejného selského uvažování. Kdo nejezdí po nábřeží autem má jednoduše smůlu, není dneska IN. Nábřeží může také fungovat jako vysoce frekventovaná dopravní zkratka městem. Žijeme, dospíváme a stárneme v mezidobí a čekání na lepší řešení. Vždy se však najde dost politických alibistických tvrzení, že v současných urbanistických, dopravních a bůh ví jakých souvislostech, to jako na potvoru ani dneska řešit nelze a zvolené zaostalé řešení bylo a je nejlepší. Stejně tak to vypadá, že levnější a efektivnější je řešit věci na několikrát. Stará řešení nás možná připravují na to, aby budoucnost nebyla šokem. A tak žijeme v době, kdy musíme být rádi za nové věci, jen když jsou a ať už jsou jakékoli, třeba sebepitomější.

 

04.01.17 13:05
Návštěvnost: 2031 čtenářů
Sdílet: 
Poslat odkaz na tuto stránku e-mailem
Vaše jméno Vaše emailová adresa
Váš vzkaz
Na tyto adresy (oddělte čárkou)   
Komentáře
Předmět Autor Datum
dopravní inženýr robert 05.01.17 09:40
...cesta do pekel... Zdeněk Skála 05.01.17 10:36
dopravaci se premnozili ridic architekt 05.01.17 19:59
"Roberte" nemáte zcela pravdu, Meisner 20.01.17 03:24
jezisi, kdy uz to pochopi ridic architekt 23.01.17 19:00
jezisi, kdy uz to pochopi ridic architekt 23.01.17 19:01
méně předpojatosti je zdravé Meisner 25.01.17 15:00
show all comments add comment
Burza práce
Aktuálně
Kalendář akcí
arrow
Březen 2017
arrow
Denní zprávy
e-SHOP
BLOG - poslední články
Poslední komentáře
BLOG - poslední komentáře
TOPlist © archiweb.cz 1997-2017
Všechny materiály zveřejněné na těchto www stránkách podléhají autorskému zákonu (č.121/2000 Sb.). Publikování nebo šíření obsahu je bez písemného souhlasu provozovatele zakázáno.
archiweb.cz využívá agenturní zpravodajství ČTK, která si vyhrazuje veškerá práva. Publikování nebo další šíření obsahu ze zdrojů ČTK je výslovně zakázáno bez předchozího písemného souhlasu ČTK.