Kostel svaté Josefíny Bakhity
Iglesia de Santa Josefina Bakhita
Na tropickém pobřeží, jižně od pohoří Sierra Nevada a v těsné blízkosti moře, se tyčí štíhlá věž, která poukazuje na přítomnost nového kostela. Jedná se o strohý kus betonu, který je zasazený mezi stromy ve veřejně přístupné zahradě.
Hlavní výzvou bylo vytvořit prostor pro setkávání, který by se odkazoval k transcendenci. Ve výsledku jsme se nesnažili o nic nového, ale rozhodli se odkazovat na tradici prvních křesťanských chrámů. Snažili se napodobit ty, kteří již dosáhli mistrovského využití přirozeného světla a textur jednotlivých materiálů. Precizností detailů jsme docílili jednoty celku. Získali jsme tak tichý a silný prostor.
Architektura se dává do služeb liturgie a zapojuje prvky, které vytváří celek. Vstupní atrium, křtitelnice na osmibokém podstavci u vchodu, krypta, kněžiště, zvonice a chór. Celý tento příběh je zasazen do daného kontextu: topografie umožňuje přístup do chrámové lodi ze zahrady na západě a z východu do krypty, funguje jako sokl. Vysoká hladina spodní vody zároveň určila umístění budovy na terénu. Místní předpisy vyžadovaly, aby s výjimkou zvonice nepřekročila celková výška 8 metrů odpovídající jednopatrovým rodinným domům v dané oblasti. Agresivní slané prostředí, které vyplývá z blízkosti moře, vyloučilo použití oceli. Pro správné fungování budovy bylo potřeba zabývat se akustikou.
Všechny tyto podmínky stanovily pravidly hry, čímž se eliminovalo vše nahodilé a vedlo ke konečnému výsledku.
Hlavním prvkem, s nímž se pracovalo, bylo světlo. Jeho prostřednictvím se zhmotňuje myšlenka, že Bůh je světlem světa, a dále pak myšlenka jednoho Boha a Nejsvětější Trojice. Světlo do chrámu vstupuje na třech místech. První je skrytý světlík obrácený na východ, kde vychází slunce, symbolizující Kristovo vzkříšení a nepřímo, ale jasně osvětluje oltář. Druhý zdroj světla je nad západním chórem, kde některé otvory v betonové stěně umožňují, aby se při západu slunce na oltář promítalo světlo v podobě kříže, a třetí zdroj světla je na jižní straně, kde světlo přichází skrze úzké štěrbiny ze zahrady. Jedno světlo ozařuje kostel třemi různými způsoby.
Nakonec je třeba zmínit nosnou konstrukci, která je v podstatě celá z betonu. Svislé prvky tvoří oboustranně vyztužené stěny. Pro vodorovné prvky a základy je využitý nový dvouplášťový systém "ELESDOPA", který dokáže konstrukčně optimalizovat využití betonu, kdy betonové plochy zůstávají pohledové z obou stran a zároveň dosahují vysoké tepelné izolace. Na stropě hlavní lodi mají tyto desky různé tloušťky, aby se zabránilo rovnoběžnosti mezi podlahou a stropem, není z akustického hlediska vhodné. Tento konstrukční systém umožňuje ve většině případů vypustit další povrchové úpravy, takže stavba byla postavena velmi úsporně (480 €/m²) a následná údržba je prakticky nulová.
Beton, umělý kámen dnešní doby, má také symbolický význam. Nahota tohoto současného kamene vypovídá o konstrukční upřímnosti a střídmosti. Nadčasové hodnoty, které vedou k očištění architektury od ornamentů a umožňují pouze světlu, aby utvářel prostor.
Hlavní výzvou bylo vytvořit prostor pro setkávání, který by se odkazoval k transcendenci. Ve výsledku jsme se nesnažili o nic nového, ale rozhodli se odkazovat na tradici prvních křesťanských chrámů. Snažili se napodobit ty, kteří již dosáhli mistrovského využití přirozeného světla a textur jednotlivých materiálů. Precizností detailů jsme docílili jednoty celku. Získali jsme tak tichý a silný prostor.
Architektura se dává do služeb liturgie a zapojuje prvky, které vytváří celek. Vstupní atrium, křtitelnice na osmibokém podstavci u vchodu, krypta, kněžiště, zvonice a chór. Celý tento příběh je zasazen do daného kontextu: topografie umožňuje přístup do chrámové lodi ze zahrady na západě a z východu do krypty, funguje jako sokl. Vysoká hladina spodní vody zároveň určila umístění budovy na terénu. Místní předpisy vyžadovaly, aby s výjimkou zvonice nepřekročila celková výška 8 metrů odpovídající jednopatrovým rodinným domům v dané oblasti. Agresivní slané prostředí, které vyplývá z blízkosti moře, vyloučilo použití oceli. Pro správné fungování budovy bylo potřeba zabývat se akustikou.
Všechny tyto podmínky stanovily pravidly hry, čímž se eliminovalo vše nahodilé a vedlo ke konečnému výsledku.
Hlavním prvkem, s nímž se pracovalo, bylo světlo. Jeho prostřednictvím se zhmotňuje myšlenka, že Bůh je světlem světa, a dále pak myšlenka jednoho Boha a Nejsvětější Trojice. Světlo do chrámu vstupuje na třech místech. První je skrytý světlík obrácený na východ, kde vychází slunce, symbolizující Kristovo vzkříšení a nepřímo, ale jasně osvětluje oltář. Druhý zdroj světla je nad západním chórem, kde některé otvory v betonové stěně umožňují, aby se při západu slunce na oltář promítalo světlo v podobě kříže, a třetí zdroj světla je na jižní straně, kde světlo přichází skrze úzké štěrbiny ze zahrady. Jedno světlo ozařuje kostel třemi různými způsoby.
Nakonec je třeba zmínit nosnou konstrukci, která je v podstatě celá z betonu. Svislé prvky tvoří oboustranně vyztužené stěny. Pro vodorovné prvky a základy je využitý nový dvouplášťový systém "ELESDOPA", který dokáže konstrukčně optimalizovat využití betonu, kdy betonové plochy zůstávají pohledové z obou stran a zároveň dosahují vysoké tepelné izolace. Na stropě hlavní lodi mají tyto desky různé tloušťky, aby se zabránilo rovnoběžnosti mezi podlahou a stropem, není z akustického hlediska vhodné. Tento konstrukční systém umožňuje ve většině případů vypustit další povrchové úpravy, takže stavba byla postavena velmi úsporně (480 €/m²) a následná údržba je prakticky nulová.
Beton, umělý kámen dnešní doby, má také symbolický význam. Nahota tohoto současného kamene vypovídá o konstrukční upřímnosti a střídmosti. Nadčasové hodnoty, které vedou k očištění architektury od ornamentů a umožňují pouze světlu, aby utvářel prostor.
Elisa Valero Ramos
0 komentářů
přidat komentář
