Centrum současného umění EPO1

Objekt EPO1 byl vystavěn v letech 1912-14 jako parouhlená elektrárna v Poříčí u Trutnova - Elektrárna Poříčí 1 - EPO1 s typickou siluetou vysokých cihelných budov a třemi komíny. V šedesátých letech 20. století byla v sousedství vystavěna nová a výkonnější elektrárna EPO2, která dodává elektřinu a teplo podkrkonošskému regionu dodnes. Areál byl transformován pro strojírenskou výrobu ČKD Dukla, prošel privatizací v devadesátých letech byl v rukou zahraničních vlastníků, až se v roce 2011 stal součástí společnosti KASPER KOVO.
Genius loci historického objektu, vycházející z jeho industriální podstaty, oslovil Rudolfa Kaspera, zakladatele a jednatele firmy natolik, že se rozhodl objekt revitalizovat ve verneovský technicistní svět s uměleckou náplní a vybudovat špičkovou galerii současného umění. Jádro výstavní činnosti tvoří velkorozměrné umělecké objekty, k jejichž instalaci jsou využívány původní mostové jeřáby.
Konverze průmyslového areálu s industriální architekturou charakteristickou především režným cihelným zdivem probíhá etapovitě. V současnosti je dokončeno 3400 m² ploch výstavních sálů, v cílovém stavu nabídne galerie více než 4 000 m² vnitřních výstavních ploch a více než 10 000 m² open air expozice na travnatých plochách v okolí budov. Více než stomililionový rozpočet byl financován bez podílu veřejných zdrojů, což je pro tento typ provozu zcela výjimečné.
Architektonické řešení klade důraz na funkčnost provozu a jednoduchost. Původní stavební prvky, detaily a vybavení jsou v maximální míře zachovány, repasovány a znovu umístěny v rámci expozic. Architektonický tým přichází i se zásahy soudobými, jako jsou výrazná přístřeší nad vstupy, ocelové schodiště z přízemí na ochoz turbínové haly, zábradlí ochozu, vyrovnávací schodiště a rampy, prosklené stěny a také na míru vyvinutý systém přestavitelných výstavních panelů. Pro ucelení výtvarného barevného a materiálového konceptu úprav a pro zachování barevně neutrálního pozadí pro exponáty pracují architekti v interiéru s achromatickou škálou bílé, antracitové a odstínů šedi.
Pro dálkové pohledy byl areál původní Elektrárny Poříčí 1 charakteristický siluetou s mohutnými komíny. Tento motiv bude v další etapě obnoven v podobě světlem vykresleného objektu vyrůstajícího z převýšeného výtahového tělesa a stane se zejména v dálkových večerních pohledech, např. z budoucí estakády blízkého dálničního tělesa, výrazným prvkem galerie.
Původní objekt parouhelné elektrárny byl rozdělen na jednotlivé funkční části, jejichž názvosloví architekti převzali i pro současné pojmenování galerie, a především jejich výstavních sálů. Návštěvníci tak procházejí sály Turbínová hala, Generátorovna, Strojovna, Velín, Rozvodna… V navazující výrobní hale již byla řada kovových velkorozměrových uměleckých instalací vytvořena a v budoucnu se s dalšími workshopovými pobyty umělců nadále počítá.
Po stavebně konstrukční stránce byl objekt v poměrně dobrém stavu, Původně byl konstruován pro těžké generátory a turbíny, před revitalizací byl užíván pro výrobu těžkých tlakových nádob. V průběhu cca 100let své životnosti bylo do objektů bez celkové koncepce vneseno bezpočet vestaveb a konstrukcí, které byly při stavebních úpravách odstraněny a budovy byly uvedeny do téměř původního stavu. Stavební zásahy se soustředily na přizpůsobení původního objektu novým funkcím, nynějším stavebním předpisům a pokud možno intuitivnímu a plně bezbariérovému pohybu návštěvníků po galerii. V části objektů bylo provedeno vnitřní zateplení svislých obvodových konstrukcí, a to z důvodu zachování původního vnějšího industriálního vzhledu s režnými cihlami. Nově umisťované prvky jsou převážně ocelové a odpovídají industriálnímu charakteru objektu. Výplně otvorů byly nahrazeny buď novými, nebo repasovanými, tak aby vyhovovaly současným tepelně technickým požadavkům. Jejich členění a proporce byly zachovány.