ADÁMEK, Jan
AMBLEROVÁ, Kamila
ARMIć-SPONZA, Josip
AULÍK, Jan
BAJGER, Oldřich
BALÍK, Zdenek
BARÁČKOVÁ, Daniela
BARTOŠ, Petr
BARTOŠOVÁ, Soňa
BENŠ, Adolf
BIELIK, Igor
BÍLEK, Tomáš
BINAR, Otakar
BINDR, Tomáš
BLUM, Heinrich
BOČAN, Jan
BRANCUZKÝ, Zdeněk
BRANDA, Vít
BRAUNER, Petr
BRIX, Tomáš
BROĎÁNIOVÁ, Alžběta
BUBENÍČEK, Karel
BUČEK, Jiří
BURGEROVÁ, Lenka
BURIAN, Petr
BURIN, Jasan
CABAN, Šimon
CAJTHAMLOVÁ, Markéta
CHISHOLM, David Richard
CHMELAŘ, David
CHOCHOL, Josef
CHOVANEC, Libor
CÍSLER, Ondřej
CUBR, František
ČEKAL, František
ČERMÁK, Bohumír
D'AGOSTINO, Leigh
DENK, Zdeněk
DEYL, Marek
DOLEŽAL, Martin
DOMBKOVÁ, Ivana
DRAGOUN, Radek
DRAHOZAL, Jan
DŘEVIKOVSKÝ, Jiří
DRYÁK, Alois
DUB, Evžen
DUFEK, Miroslav
DUNDÁČEK, Josef
DVOŘÁK, Petr
EHL, Lukáš
EISLER, John
EISLER, Otto
ENGEL, Antonín
FANTA, Josef
FEUERSTEIN, Bedřich
FILANDR, Václav
FILSAK, Karel
FIRBAS, David
FISCHER, Vladimír
FIŠER, Jakub
FIŠEROVÁ, Simona
FOLTÝN, Hugo
FRAGNER, Jaroslav
FROLÍKOVÁ PALÁNOVÁ, Klára
FUCHS, Bohuslav
FULTNER, Vladimír
GAHURA, František Lydie
GILLAR, Jan
GOČÁR, Josef
GOLEŠ, Petr
GRIZ, Pavel
GRUNT, Jaroslav
GRYM, Ludvík
HABR, Marek
HACAR, Bedřich
HÁJEK, Petr
HAKL, Milan
HAMPL, Vera
HAVLÍČEK, Josef
HAVLÍČEK, Tomáš
HAVLÍKOVÁ, Eliška
HAVRDA, Jiří
HEYTHUM, Antonín
HILGERT, Ludvík
HILSKÝ, Václav
HIPPER, Vladimír
HLADÍK, Jan
HLADÍKOVÁ, Vendula
HLADKÝ, Boris
HLAVÁČEK, Dalibor
HNILIČKA, Pavel
HOFÍREK, Jan
HONZÍK, Karel
HORÁK, Pavel
HORÁK, Petr
HORECKÁ NALEVANKOVÁ, Maja
HORKÝ, Jan
HOŠEK, Arnošt
HOVOŘÁK, Petr
HRADEČNÝ, Tomáš
HRÁSKÝ, Jan Vladimír
HRDA, Libor
HŘEBÍČEK, Jan
HRUBÝ, Josef
HRŮŠA, Petr
HRUŠKA, Emanuel
HRŮŠOVÁ, Marketa
HUBÁČEK, Karel
HUDÁK, Peter
JADRNÍČEK, Jan
JANÁČ, Michal
JANÁK, Pavel
JANDA, František
JANÍČKOVÁ, Radka
JANOŠOVÁ, Pavlína
JANŮ, Karel
JEHLÍK, Jan
JÍRA, Luboš
JIROVEC, Milan
JURKOVIČ, Dušan Samo
KALIVODA, František
KALOUS, Josef
KALUŠ, Ondřej
KAPLAN, Luboš
KAPRÁLOVÁ, Gabriela
KARFÍK, Vladimír
KAVÁNOVÁ, Lucie
KEJŘ, Zdeněk
KEPKA, Karel Hugo
KISZKA, Josef
KLANC, Tomáš
KLOBUŠIAK, Roman
KLODA, Martin
KLOKNER, František
KNESL, Jiří
KOCIÁN, Václav
KöHLER, Alwin
KOLÁŘ, Jan
KOPECKÁ, Zdena
KOPECKÝ, David
KORBIČKA, Miroslav
KOTEK, Jaroslav
KOTĚRA, Jan
KOTÍK, Martin
KOTLAS, Michal
KOUCKÝ, Roman
KOULA, Jan
KOUPAL, Vlastimil
KOUŘIL, Miroslav
KOUŘILOVÁ, Lenka
KRÁL, Přemysl
KRÁLÍČEK, Emil
KRÁLÍK, Emil
KRANZ, Josef
KRÁTKÝ, Pavel
KRATOCHVÍL, Jan
KRAUS, David
KREJCAR, Jaromír
KREJZA, Arnošt
KŘEMENOVÁ, Lenka
KRIŠTŮFEK, Václav
KŘÍŽ, Bohumil
KŘÍŽ, Josef
KROHA, Jiří
KRUPAUER, Martin
KRUŠINA, Vít
KUBA, Florian
KUBALÍK, Aleš
KUBÍK, David
KUČEROVÁ, Tereza
KüHN, Max
KUMPOŠT, Jindřich
KUNC, Michal
KUPKA, Pavel
KVĚT, Radko
KYNČL, Jakub
KYSELA, Ludvík
KYSELKA ST., Mojmír
LÁBUS, Ladislav
LACINA, Jan
LACINOVÁ, Petra
LACINOVÁ, Zuzana
LAUERMANN, Lev
LAZAROV, Pavel
LEFNER, Jan
LETZEL, Jan
LHOTA, Karel
LIBRA, František Albert
LIČKA, Radim
LÍNEK, Jan
LINHART, Evžen
LÍNOVÁ, Helena
LISKA, Oldřich
MACHOŇ, Ladislav
MACHONIN, Vladimír
MACHONINOVÁ, Věra
MAGNUSEK, Pavel
MAKOVSKÝ, Daniel
MAKOVSKÝ, Zdeněk
MALÁ, Šárka
MALÝ, Štěpán
MARŠÍKOVÁ, Hana
MASÁK, Miroslav
MASCHIO, Luděk del
MÁSLO, Vít
MAŠTÁLKA, David
MAŠTÁLKOVÁ, Marta
MATĚJÍČEK, Michal
MATULA, Juraj
MAZURA, Petr
MENDREK, Czeslaw
MIKULÁŠEK, David
MILUNIć, Vlado
MÍŠEK, František
MOCKER, Josef
MOHYLOVÁ, Lucie
MOSLER, Štěpán
MRVA, Kamil
NÁHLOVSKÝ, Martin
NASADIL, Pavel
NAVRÁTIL, Antonín
NĚMCOVÁ, Zdena
NĚMEC, Martin
NĚMEČEK, Jan
NITRA, Pavel
NOVÁK, Jakub Filip
NOVÁKOVÁ, Zdenka Marie
NOVOTNÝ, Otakar
NÝVLT, David
OBAL, Luděk
OBRŠÁL, Lukáš
OBRTEL, Vít
OPLATEK, Otakar
PACEK, Vladimír
PALÁNOVÁ, Dagmar
PANENKA, Bruno
PAPP, Aleš
PAPPOVÁ, Magdalena
PÁRAL, Matěj
PAVÉZKA, Jan
PECKA, Lukáš
PEJPEK, Tomáš
PINKAS, Petr
PLÁNIČKA, Pavel
PLESNÍK, Zdeněk
PLUCNAROVÁ, Lenka
PODZEMNÝ, Richard Ferdinand
POKORNÝ, Zdeněk
POLÁŠEK, Josef
POLÍVKA, Osvald
POŘÍSKA, Oskar
POSPÍŠIL, Daniel
POTYSZ, Barbara
PRAGER, Karel
PŘIKRYL, Emil
PROCHÁZKOVÁ, Marie
PÚCHY, Rudolf
PUTNA, Aleš
PUTNA, Miroslav
RABAN, Josef
RAJNIŠ, Martin
RAK, Milan
RAKOVÁ, Iveta
REDČENKOV, Boris
RESSOVÁ, Jitka
RICHTER, Lukáš
ROITH, František
ROSA, Michal
ROŠKOT, Kamil
ROSOVÁ, Martina
RöSSLER, Jaroslav
RöSSLER, Martin
ROTHMAYER, Otto
ROUBÍK, Martin
ROZEHNAL, Bedřich
RUDIŠ, Viktor
RUJBR, Adam
RYDLO, Libor
RÝZNER, Luděk
ŘEHOŘ, Marek
ŘEZÁK, Jiří
ŘEZÁKOVÁ, Martina
ŘÍHA, Rostislav
ŘIHÁK, Zdeněk
ŠACHEROVÁ, Andrea
ŠAFER, Jaroslav
ŠÉPKA, Jan
ŠESTÁK, Jan
ŠIK, Miroslav
ŠÍLA, Jan
ŠIMEČKOVÁ, Alice
ŠIMEK, Jaroslav
ŠÍREK, Milan
ŠKRABAL, Jindřich
ŠLAPETA, Lubomír
ŠRÁMEK, Jan
ŠRÁMKOVÁ, Alena
ŠTEFLOVÁ, Daniela
ŠTĚPÁNEK, Josef
ŠTĚPKOVÁ, Hana
ŠTĚRBÁKOVÁ, Jana
ŠTÍPEK, Jan
ŠTULC, Kryštof
ŠTURSA, Jiří
SANTINI-AICHEL, Jan Blažej
SAPÁK, Jan
SAVARY, Geraldine
SÁVOVÁ, Veronika
SCHINDLER, Jan
SCHMIDT, Claudia
SCHMIDT, Norbert
SCHNEIDER, Miloš
SCHULZ, Josef
SCHWARZER, Eduard
SEDLÁKOVÁ, Zdeňka
SEIFERT, Karel
SEKO, Ludvík
SEKULA, Jakub
SIDEJ, Richard
SKALICKÝ, Alexandr
SLÁDEČEK, Radek
SLUNSKÁ, Jaroslava
SODOMKA, Marek
SODOMKOVÁ, Šárka
SOKOL, Jan
SOUMAR, Bohuslav
SPILKA, Martin
SPURNÝ, Miroslav
SRNA, Jan
STARÝ, Marek
STAVINOHOVÁ, Jana
STEMPEL, Ján
STRAKA, Tomáš
STŘÍTECKÝ, Jiří
SUCHOMEL, Jiří
SUSEDÍKOVÁ, Marcela
SUSKE, Petr
SUTNAR, Ladislav
SÝKOROVÁ, Zuzana
SYŘIŠTĚ, Jaroslav
SYROVÁTKO, Jaromír
TECL, Lukáš
TEIGE, Karel
TENZER, Antonín
TESAŘ, Jan
TESAŘ, Jan
TOMÁŠ, M. A.
TOMÁŠEK, Prokop
TOMKOVÁ, Martina
TREFIL, Zdeněk
TREJTNAROVÁ, Martina
TRUSINOVÁ, Gabriela
TUREK, Jakub
TYCAR, Martin
TYL, Oldřich
ULČ, Václav
URBAN, Lukáš
VÁCLAVÍK, Radim
VÁGNER, Petr
VALA, Jakub
VALENTA, Jaroslav
VALOVÁ, Radka
VELEK, Jan
VELEK, Jan
VELITŠ, Milan
VELKOVÁ, Soňa
VESELÁ, Markéta
VINCENC, Jiří
VÍŠEK, Jan
VÍŠKOVÁ, Helena
VÍT, Milan
VLACHYNSKÝ, Ladislav
VOKŘÁL, Jiří
VOLF, Michal
VOMASTEK, Martin
VRABCOVÁ, Alžběta
VYDROVÁ, Zdeňka
WAIGANT, Bohumil
WALTER, Jaromír
WIEHL, Antonín
WIESNER, Ernst
WITTASSEK, David
ZABLOUDIL, Ondřej
ZAHRADNÍČEK, Václav
ZAJÍČEK, David
ZASCHE, Josef
ZAVŘEL, Zdeněk
ZÁZVORKA, Jan
ZELINKA, Ing. Jan
ZELINKA, Jan
ZEMANOVÁ, Marcela
ZEMEN, Luboš
ZEMENOVÁ, Eva
ZENKL, Vít
ZIMA, Jaroslav
ZIMANDL, Lukáš
ZÍTEK, Josef
ZNAMENANÁ, Helena
ZOUNEK, František
ŽÁČEK, Eduard
ŽÁK, Ladislav
ŽENTELOVÁ, Alena
ŽERT, Petr
|
František Cubr
* 08.01.1911
-
Praha, Česká republika
† 30.06.1976
-
Praha, Česká republika
Biografie
V letech 1928-34 studium na fakultě architektury a pozemního stavitelství ČVUT v Praze. od 1937 - samostatný atelier se Zdeňkem Pokorným od 1948 - ve Stavoprojektu (jako jeden ze zakládajících členů) od 1949 - vedoucí atelieru Stavoprojektu od 1960 - profesor architektury na ČVUT od 1968 - profesor Školy architektury AVU Praha Manželka Božena roz. Hrádková. Roku 1952 se mu narodila jediná dcera Magdalena Cubrová. Členem Klubu architektů, BAPSu, S.V.U. Mánes, SČVU, Svazu architektů ČSSR.
Kristina Weiserová
František Cubr - významný český architekt a pedagog, jehož myšlenky a dílo přesáhly rámec doby a ovlivnily výrazně vývoj české architektury 2. poloviny 20. století zejména v oblasti výtvarného vyjádření myšlenky. Ve své generaci, která vyrůstala v ovzduší purizmu 30. let představuje výjimku svým zaměřením na zařazení emotivního prožitku, zdůraznění významu detailu a harmonické vazby uměleckých děl v kontextu architektonického celku. Talent a schopnost prosadit své myšlenky uplatnil v řadě realizací, kde v týmové práci vždy představoval vůdčí osobnost. V r. 1949 vytvořil a vedl po řadu let tehdy jediný atelier zabývající se architektonickým dílem komplexně - v souřadném vztahu vnější forma - vnitřní prostor. Toto soustavně zkoumané zaměření spolu s ověřováním výrazových prostředků ve výstavní činnosti vyústilo v dílo, které znamenalo mezník ve vývoji nejen architektury ale i mezioborových uměleckých vztahů v Československu - byla to naše účast na světové výstavě EXPO 58 v Bruselu (F. Cubr, J. Hrubý, Z. Pokorný). Oprávněnost nových myšlenek, postupů a filozofie byla pak znovu potvrzena v dalších pracích, zejména na další světové výstavě EXPO Montreal 67. Dílo FC bylo završeno rozsáhlou prací-rekonstrukcí Jiřského kláštera na Pražském hradě pro expozici starého českého umění Národní galerie v Praze, kde vytvořil příkladné řešení řady otázek v citlivé oblasti zařazení výtvarných děl do historické architekury, vztah soudobého vyjádření k minulosti... Významná byla i jeho práce pedagogická - František Cubr vychoval desítky žáků jako profesor Fakulty architektury ČVUT a Akademie výtvarných umění v Praze. Řada z nich dnes patří ke špičce české architektury.
Zdenka Nováková
Realizace a projekty
Další stavby a projekty
1936-38 Nájemní dům na rohu Žitné a Štěpánské ul. v Praze (F.Cubr, Z. Hölzel, V. Obrtel) 1936-38 Kolonie rodinných domů v Chotěboři (F.Cubr, Z.Pokorný) 1939 Vnitřní zařízení pavilonu Československa na výstavě v New Yorku (F.Cubr, Z.Pokorný) 1940-42 Rodinný dům v Seči (F.Cubr, Z.Pokorný) 1940-45 Vnitřní zařízení, výstavy, užitá grafika pro projekční atelier Kotva (se Z.Pokorným) 1946 Československá expozice ve Stockholmu (F.Cubr, Z.Pokorný) 1947 VIII. Trienále Miláno (F.Cubr, Z.Pokorný) 1948 První československá průmyslová výstava v Moskvě (F.Cubr, Z.Pokorný) 1948 Letní domy u Sečského jezera (F.Cubr, Z.Pokorný) 1948 Adaptace a vnitřní zařízení I. poschodí Veletržního paláce v Praze (F.Cubr, Z.Pokorný) 1948 Výstava 100 let českého národního života v Kroměříži (F.Cubr, Z.Pokorný) 1949 Druhá československá průmyslová výstava v Moskvě (F.Cubr, Z.Pokorný) 1949 Československá expozice na veletrhu v Paříži, (F.Cubr, Z.Pokorný) 1949 Československý pavilon a výstava na veletrhu v Bruselu (F.Cubr, Z.Pokorný) 1950-52 rekonstrukce Dětského domu v Praze (F.Cubr, Z.Pokorný) 1950-53 Soubor interierů velvyslanectví ČSR v Moskvě (F.Cubr, Z.Pokorný) 1950-53 Československé expozice v Damašku, v Bejrůtu, v Káhiře1955-58 Československý pavilon a expozice na světové výstavě EXPO 58 v Bruselu (F.Cubr - vedoucí projektant, J.Hrubý, Z.Pokorný) 1959 adaptace kina "Moskva" v Praze na Laternu Magiku (F Cubr, J.Hrubý, Z.Pokorný) 1959 Československá expozice na veletrzích v New Yorku a Montrealu1959 Výstava o bruselském pavilonu Československa v Praze (F.Cubr, J.Hrubý, Z.Pokorný) 1960 Řešení Strahovského areálu a okolí ke II.celostátní spartakiádě (F.Cubr,J.Hrubý,V.Formáček,J.Kándl) 1960 Přenesení a rekonstrukce československého pavilonu a restaurace z EXPO Brusel 58 do Prahy (F.Cubr, J.Hrubý, Z.Pokorný) 1960 Československá expozice na veletrhu ve Frankfurtu nad Mohanem (F.Cubr, J.Hrubý, J.Pilař) 1960 Typizace vnitřního zařízení Československých zastupitelských úřadů (F.Cubr, Z.Pokorný) 1961-65 řešení sportovního areálu a studentského města v Praze, Strahov (F.Cubr, J.Hrubý, L. Hanf, V.Formánek, St. Franc, J.Kándl) 1961 Československá expozice v Barceloně1962 úpravy a zařízení Tylova divadla a Kolowratského paláce v Praze (F.Cubr, J.Hrubý, Z.Pokorný) 1962 Mezinárodní výstava keramiky v Praze (F.Cubr, J.Hrubý, Z.Pokorný) 1962 I. světová výstava poštovních známek Praga 1962 (F.Cubr, J.Hrubý, Z.Pokorný) 1963-64 Obrazárna Pražského hradu- stálá expozice Rudolfinských sbírek (F. Cubr, J. Hrubý) 1965-67 Expozice Československa na světové výstavě EXPO 67 v Montrealu (F.Cubr, J. Hrubý, Z.Pokorný, spolupráce Z.Nováková) 1967-68 část interierů Bratislavského Hradu (F.Cubr, D.Martinček, F.Milučký, J.Hrubý, Z.Pokorný) 1969 Kajetánské zahrady Pražského hradu (F.Cubr , J.Hrubý , zahradní úpravy 1974 O.Kuča) 1967-71 Rekonstrukce Jiřského kláštera na Pražském hradě (F.Cubr, J. Pilař) 1969-76 Stálá expozice starého českého umění Národní galerie v Praze, Jiřský klášter, Pražský hrad (F. Cubr, J. Pilař, spolupráce Z. Nováková) 1971-74 Galerie výtvarného umění v zámku Bruntál (F.Cubr, Z.Nováková) 1970 Restaurace Lukulus v pražském Mánesu (F.Cubr, Z.Nováková) 1974 část interierů hotelu Intercontinental v Praze (F.Cubr, Z.Pokorný, spolupráce Z.Nováková) 1972-75 Československé velvyslanectví v Athénách (F.Cubr, J.Hrubý,Z. Pokorný) 1969-79 Ústřední telekomunikační budova v Praze (F.Cubr, J.Hrubý, Z.Pokorný,V.Oulík, F.Štráchal)
Ocenění
1947 - Zlatá medaile a Velká cena VIII.trienále v Miláně (se Zd.Pokorným) 1958 - Velká cena EXPO`58 v Bruselu (s J.Hrubým a Zd.Pokorným) 1959 - Nositel Státní ceny1965 - Zasloužilý umělec
K osobnosti Františka Cubra
Zdenka Nováková S Františkem Cubrem jsem sdílela deset let pracovního úsilí - pro něho to byla závěrečná fáze života, pro mne velké privilegium... Byla jsem z jeho prvních žáků a diplomantů (na Fakultě architektury ČVUT v Praze). Já jsem navíc měla to štěstí, že jsem současně pracovala i jako pomocná studentská síla na jeho ústavu, takže jsem měla možnost zblízka poznávat jeho myšlení, výtvarnou logiku, lidské, měřítko, porozumění a důvěru - věci, které jsem později, v realitě tvrdé praxe postrádala. [1] Naše vlastní spolupráce totiž započala až po mé několikaleté intenzivní praxi v Krajském projektovém ústavu v Praze, kam jsem nastoupila po mém absolutoriu a kde jsem odevzdala v krátkém čase hodně práce, také soutěže. Byly to právě moje pracovní výsledky, které se pak staly určujícím důvodem že si mne František Cubr vybral jako svou asistentku (v konkurzu na místo odborného asistenta ČVUT), což bylo pro něho typické avšak zdaleka ne tak samozřejmé v té době. Stala jsem se tedy jeho asistentkou ve škole, ale od začátku bylo jasné, že důležitou součástí naší spolupráce bude - kromě pedagogického úvazku - práce projektová. První prací v týmu F.Cubr, J.Hrubý, Z.Pokorný, které jsem se účastnila byla expozice Československa na světové výstavě v Montrealu 1967. Byla to krásná práce - s prostorem plným barev a umění...  Základem koncepce expozičního celku naší účasti na EXPO 67 v Montrealu bylo předvést naši kulturu a její bohaté historické kořeny na půdě "nového světa", kde lidé tehdy sotva věděli o existenci Československa. Tento záměr byl architektonicky a výtvarně řešen ve čtyřech částech expozice: Sál staletí s tajemnou atmosférou středověku byl věnován naší gotické minulosti, Sál tradic předvedl naše barokní dědictví (mimo jiné zde byla dlouhá stěna složená z diapozitivů - zezadu prosvícených, jejíž každý čtvereček 20x20 cm ukazoval jiný barokní kostel či kostelík v krajině. Již sama tato kvantita mluvila za vše...) Další část - Současnost - byla věnována sklářskému umění - výtvarná díla v obřích rozměrech vytvářela imaginární krajinu - les odrážející se na vodní hladině... - což nepřímo poukazovalo na vysokou úroveň nejen našeho současného umění, ale i technického zázemí v této oblasti. Celou expozici uzavíral Sál scénografie. Celkově expozice působila bohatstvím věcí, které za mořem neexistují. Na počátku roku 1968 byl František Cubr vyzván, aby nastoupil na pražskou Akademii výtvarných umění jako vedoucí profesor školy architektury. Vybrali si ho jako jediného kandidáta profesoři sochařských a malířských škol AVU - určitě pod vlivem úspěchu v Montrealu 67, kde byla prezentována celá řada soudobých výtvarných děl. [2] Vzal mne s sebou jako svou asistentku. Na AVU kolem něho vzniklo jedno z mála míst, kde bylo všem dobře: bylo naplněno atmosférou důvěry a svobodné tvůrčí práce.V nejistých dobách " k nám " přicházeli se nadechnout a pohovořit také mnozí přátelé... Toto vyjímečné ovzduší spojené s osobností Františka Cubra přitahovalo nadané žáky; přicházeli jednak tzv. řádní - po třetím ročníku ČVUT -, ale také absolventi fakulty architektury. Ti pak v závěru měli více titulů než jejich kantor - jak on sám s úsměvem komentoval. Řada z nich dnes představuje špičku české architektury. Vedle pedagogických věcí jsme se věnovali svým projektům: na začátku našeho působení na AVU František Cubr s Josefem Pilařem dokončovali práci na projektu rekonstrukce stavby Jiřského kláštera, já jsem pokračovala na Chemapolu (PZO Chemapol-Investa v Praze). Kromě těchto dlouhodobých úkolů jsme řešili různé zakázky společně - ovšem často i dlouho do noci, o svátcích a nedělích... Vzpomínám si na galerii umění, kterou jsme projektovali v bruntálském zámku , také na restauraci Lukulus v pražském Mánesu (dnes již nedochovanou). Zajímavá byla práce na interierech hotelu Intercontinental. Autoři budovy - Karel Filsak, Jaroslav Švec, Karel Bubeníček - svěřili interiery jiným atelierům. Vše se pak vzájemně konzultovalo ve smyslu komplexního díla (koncepce interierů v přízemí na příklad ovlivnila řešení fasády). V našem týmu - v kolektivu Františka Cubra - jsme měli na starosti Pražskou restauraci v přízemí, vinárnu, lidovou restauraci, jednací salon. Každý z těchto prostorů měl svou zvláštní atmosféru (potvrzenou volbou materiálů, barev, detailů, individuálně řešeným nábytkem a osvětlovacích prvků), která byla dotvořena zařazením výtvarných děl speciálně vytvořených na dané téma. Výtvarní umělci byli vybráni tak, aby jejich typické umělecké zaměření korespondovalo se zamýšleným výrazem prostředí. Tak například nástropní malba Vladimíra Tesaře (autor ilustrací Fausta) v tomto smyslu potvrzovala tajemnost pražského podsvětí ve vinárně, shluky svítidel Vladimíra Janouška v Pražské restauraci navazovala na pocit řemeslné dílny staré Prahy apod. Kolem roku 1970 začala naše společná práce na expozicích a interierech v Jiřském klášteře na Pražském hradě a následujících pět let jsme řešili a kreslili celý komplex expozičních celků od prostorových řešení až po ty nejmenší detaily... Výsledkem byly stovky výkresů obří velikosti. [3] Realizace se táhla až do pol. 70. let a souběžně se ještě dělal projekt. Po částečné kolaudaci stále ještě nebylo vše hotovo, některé věci nenakresleny.
V lednu 1976 jsme ve škole slavili 65. narozeniny Františka Cubra, šedesátých šestých se už nedožil. Já jsem pak v Jiřském klášteře dotáhla co bylo třeba a řadu dalších let jsem řešila různé dosud nevyužité prostory a reinstalace tak, aby základní koncepce byla zachována. František Cubr byl v rámci české architektury ojedinělou osobností. Pracoval s uměleckou erudicí, ale též s vysokou kázní a uměřeností na poli, na které mnoho architektů nevstoupilo: jeho vize architektury - to byl svět harmonie, vyváženosti rozumu a lidského cítění, kde výtvarné prostředky - tvary, barvy, výtvarná díla, každý detail - umocňovaly dramatickou koncepci a filozofický podtext díla. Nepracoval nikdy sám - oporou mu byl vždy tým - u velkých úkolů by to jinak ani nebylo možné.K vůdčí roli v týmové práci ho předurčil nejen talent, ale také lidská stránka jeho osobnosti: jeho poctivost, schopnost dorozumět se, prosadit myšlenku, řešit s úsměvem sebevětší problémy ale i jeho laskavost, láska k lidem, schopnost kontaktu... Osobnost a dílo Františka Cubra nás upozorňuje na základní životní hodnoty - myslím, že v tom tkví jeho nadčasovost.
[1] Ve svých přednáškách František Cubr upozorňoval na souvislost interieru s vnější podobou a pojetím stavby, na to, že se jedná o celek, v jehož vnitřním prostředí se odehrává život... Tato zdánlivě tak přirozená a samozřejmá formulace smyslu architektonické práce nebyla ještě na přelomu padesátých a šedesátých let stále brána na zřetel (a i dnes najdeme příklady kdy zůstává nepochopena). Architekti se zabývali vnějšími formami stavby a interier je nezajímal - nepovažovali jej za svou profesi. Vnitřní prostory pak byly dodatečně svěřovány výtvarníkům - "interieristům", kteří pracovali bez vazby na rukopis stavby. Život uvnitř se pak musel podřídit prostorovému tvaru stavby - v řadě příkladů nevhodnému pro daný účel - anebo se vylepšoval pomocí vestavěných dekorativních prvků. To se týkalo i výstavních pavilonů, kde "vnitřek" se řešil spíše nahodilým zařazením výtvarných soliterů bez hlubšího celkového záměru. V této situaci František Cubr přichází s myšlenkou organizace architektonického týmu, který by se zabýval komplexním pojetím architektury, t.j. se znalostmi v obou oblastech - stavby i tvorby vnitřní architektury. V r. 1949 založil a vedl první takto zaměřený atelier. Výstavy se ukázaly být důležitou součástí práce jeho týmu - motivovaly k neustálému hledání a ověřování možností výrazových prostředků, umožňovaly poměrně rychlé experimentování. Výsledkem soustavné práce na tomto poli a potvrzením její oprávněnosti pak byl úspěch na světové výstavě v Bruselu 1958 (František Cubr byl tehdy pověřen vedením celé akce "Brusel", takže jeho zodpovědnost nespočívala jen ve spoluautorství pavilonu, interierů a exterierů, ale měla mnohem širší záběr - od přípravy, průzkumů po celkovou koordinaci rozsáhlého týmu spolupracujících výtvarných umělců). [2] Československá účast na EXPO Brusel 58 - kromě cenného příkladu a vlivu v oblasti architektury samé - znamenala navíc první otevření cesty pro abstraktní umění v Československu. Naše expozice v EXPO Montreal 67 ještě více zdůraznila výrazové možnosti architektonického celku se spoluúčastí výtvarných děl. Stala se vzorem řešení této citlivé oblasti, vyzdvihla význam myšlenkového podtextu a pevného určení úlohy výtvarného díla v kompozičním celku. Znamenalo to mnoho v době, kdy zařazení výtvarného díla do architektury bylo víceméně chaotické anebo se ponechávalo na neodborném uživateli. Nový pohled na architekturu interieru (nejen výstavního) jako na dramatický útvar scénáristicky připravený se stal přitažlivým příkladem a v podstatě předznamenal celý další vývoj v oblasti spolupráce architektů s výtvarnými umělci. [3] "rekonstrukce" Jiřského kláštera byla vlastně záchrana památky v havarijním stavu. Od 19. stol. byla využívána jen jako skladiště či kasárna, naprosto neudržována. Stavba vyžadovala nezbytné zásahy stavební a technické - zabezpečující především statiku - pochopitelně s respektem a šetrností ke všem zachovalým hodnotám. Pro následné udržování a péči o rekonstruovanou stavbu bylo důležité najít vhodnou funkci - a díky atmosféře 60. let se podařilo prosadit funkci galerijní (dříve se uvažovalo o Památníku dějin československého lidu), která by zajistila důstojnou úroveň a také návštěvnost. Souběžně s úvahami o objektu samém vyvstala skutečnost, že Národní galerie měla nádherné sbírky starého českého umění, avšak v depozitářích, ve stísněných podmínkách a hledala se možnost jak tyto soubory ukázat veřejnosti. Spojením těchto dvou okolností - už v průběhu záchranných prací - pak vznikla myšlenka oživit Jiřský klášter vytvořením stálé galerijní expozice. Na práci se podílel celý tým uměleckých historiků Národní galerie, řešilo se mnoho problémů.  Pro řešení samotné expozice se nejprve provedly jednotlivé podrobné anylýzy výstavní náplně a prostorových možností - výsledná koncepce se pak ověřovala ve variantách a v následné studii, která určila zásadní rozmístění jednotlivých expozičních souborů do prostorových částí: pro ranou gotiku bylo vybráno podzemí, pro vrcholnou a pozdní gotiku pak přízemní včetně ambitu tak, aby přirozená atmosféra historického prostoru s dochovanými atributy (zejména klenby) odpovídala okruhu exponátů a umocňovala celkový výraz. Ten byl dotvořen volbou materiálů a tvaroslovím souboru vnitřního zařízení. Přitom byl sledován záměr, aby se co nejlépa uplatnila nejen historická stavba, ale i každý jednotlivý exponát. První patro - stavebně zcela zničené a bez uměleckohistorické hodnoty - bylo určeno baroknímu souboru, který vyžadoval větší odstupy. Nově navržené dělící stěny zde vytvořily enklávy pro jednotlivé okruhy rozsáhlé sbírky a jejich barva byla volena s ohledem na tento záměr. Jejich povrchová úprava byla řešena tehdy unikátním způsobem - směsí, která vytvářela dojem mramoru (dnes je to běžná záležitost, ale tehdy se musela vyvinout speciální technologie. Ostatně stejně tak se řešily individuálním návrhem a provedením i jiné věci - povrchové úpravy kovu, dřeva...). Soudobý projev - soubor výstavního zařízení, osvětlovacích prvků - stupněm své výraznosti směřoval k vyjádření souřadného vztahu minulosti a přítomnosti - úcty k památce, ale i kontinuity vývoje. Vzhledem k tomu, že šlo o stálou expozici věnovala se pozornost každému jednotlivému exponátu - znamenalo to řešení nekonečného počtu individuálně navržených soklů, stojanů, pozadí, vitrin, ale i svítidel se všemi detaily (v té době nebyl u nás žádný výběr z hotových výrobků a neexistovaly počítače - vše se kreslilo ručně na pauzovací papír...).
Žáci profesora Františka Cubra
diplomanti na Ústavu interieru a výstavnictví prof. F.Cubra na Fakultě architektury ČVUT 1962-1968:1962 - Eva Jiřičná, Daniel Špička, Josef Vrana, Jiří Kantůrek, Josef Kales 1963 - Miroslav Kohout, Jaroslava Košinová - Šimoníková, Zdenka Smítková - Nováková 1964 Vladimír Fencl, Jiří Miláček 1965 Karel Hotový, Ivo Kučírek, Zdeněk Rothbauer 1966 Jan Bahník, Radim Boháček, Milan Černík, Viktor Černý, Jarmila Jílková 1967 Václav Aulický, Vladimír Štulc, Jan Vrana 1968 Václav Mezera, Emil Přikryl, Vladimír Toms, Dalibor Vokáč Kromě diplomantů všichni žáci FA ČVUT v létech 1961-67 (kolem dvou set) absolvovali přednášky a cvičení u F.Cubra v předmětech Interier a Výstavnictví. diplomanti na Akademii výtvarných umění v Praze - škola architektury prof. F.Cubra 1968-19771968 Miroslav Diviš, Ivan Gürtler, Josef Petržilka 1969 Eduard Augustin, Jiří Mojžíš, Michal Škrovina 1971 Antonín Jeníček, Martin Souček, Jiří Suchomel, Vladimír Štulc, Rudolf Šulc, Dalibor Vokáč, Jan Vrana, Bernard d´Ambros 1972 Václav Girsa, Vojtěch Karták, Vratislav Kučera, Stanislav Picek, Emil Přikryl, Stanislav Švec 1973 Jan Dvořák, Igor Filipovič, Karel Filsak, Helena Fišárková, Jan Friedl, Václav Králíček, Zora Krejčí -Martinová, Aleš Moravec, Miroslav Suchý 1974 Jiří Malý, Klára Pytlová 1975 Daniela Fenclová, Jan Novotný, Pavel Provazník, Petr Kovář 1976 Tomáš Bitnar, Robert Imrich, Michal Gabriel 1977 Ivona Suchá, Ivan Božuk, Marie Davidová, Jan Hammerschmied, Jaroslav Kosek, Jiří Liesler, Jiří Mach, Michal Mohelský, Beryl Schútznerová - Filsaková, Věra Sússerová, Hana Zachová, Jiří Pošmourný
Návštěvnost: 24184 čtenářů
|
Aktuálně
Denní zprávy
e-SHOP
BLOG - poslední články
Burza práce
Poslední komentáře
BLOG - poslední komentáře
|
