Do not follow this link, or your host will be blocked from this site. This is a spider trap.
PŘIHLÁSIT SE  (trvale)
Uživatel:
Heslo:
Zapomněli jste heslo?
Registrace nového čtenáře
archiweb

HLEDEJ v sekci     
Hruška picture
Emanuel Hruška
* 31.01.1906 - Praha, Česká republika
† 16.08.1989 - Praha, Česká republika

Biografie
Prof. Ing. arch. Emanuel Hruška, DrSc. byl československý architekt, urbanista, teoretik a vysokoškolský pedagog, který stál u zrodu českého územního plánování a podstatně se zasloužil o rozvoj slovenského urbanismu a územního plánování.
Emanuel Hruška se narodil 31. ledna 1906 v Praze, absolvoval reálné gymnázium na Vinohradech, mezi lety 1924 a 1928 studoval na Vysoké škole architektury a pozemního stavitelství na ČVUT a pak tři roky u Josefa Gočára na AVU. Díky časnému členství v Klubu za starou Prahu se již od roku 1924 stýkal s významnými historiky umění Zdeňkem Wirthem nebo Josefem Cibulkou. Brzy se také stává členem Masarykovy akademie práce (MAP) a může v jejím Věstníku zveřejnit svou první rozsáhlejší studii ekonomického rozboru pražského Starého Města (1927-1928).  V roce 1927 se stal členem redakce časopisu Stavba a v roce 1931 vědeckým sekretářem Ústavu pro stavbu měst při MAP. V roce 1934 získal na ČVUT u Antonína Engela doktorát na téma „Výstavba sídel a doprava“ a o 4 roky později byl habilitován tamtéž v oboru urbanismus a plánování měst. Po celá třicátá léta byl Emanuel Hruška velice aktivní v architektonických a urbanistických soutěžích, při kterých spolupracoval s řadou kvalitních československých architektů (viz Hlavní soutěžní projekty a koncepce). V letech 1935 a 1936 zastává funkci generálního sekretáře Mezinárodního bytového kongresu, mezi lety 1935 a 1940 byl zástupcem vedoucího studijního oddělení Elektrických podniků města Prahy a ještě před válkou zastával post vrchního stavebního poradce pražského magistrátu. V té době bylo realizováno několik jeho moderních a oceňovaných staveb: nájemní tzv. „elektrické domy“, funkcionalistická vila manželů Kumermanových a z menších stojí za zmínku kupř. návrhy výstav.
Od roku 1938 do konce války byl Emanuel Hruška členem plánovací komise při Státní regulační komisi Prahy a zároveň byl zaměstnán jako expert pro urbanismus ředitelství firmy Baťa, díky čemuž mohl pracovat i na projektech továren a obytných čtvrtí v zahraničí. Na začátku 40. let se ještě zúčastnil několika soutěží a připravil i několik rozvojových studií. Jinak je z válečného a těsně poválečného období známo pouze málo realizovaných staveb. Za pozornost stojí dřevěný kostelík sv. Františka z Assisi z roku 1941 (Praha – Krč), který byl v roce 2010 vyhlášen kulturní památkou. Jednoduchý dřevěný kostel měl být pouze provizorním chrámkem pro období války (byl postaveb za 16 dnů!), přesto se zachoval dodnes a plní funkci nejen náboženskou, ale také společenskou a kulturní (např. hudební festival „Habrovka“). V roce 1945 se Emanuel Hruška oženil, stal se vedoucím plánovacího odboru na Zemském studijním a plánovacím ústavu v Brně a zároveň zastával pozici docenta na Katedře urbanismu Stavební fakulty VUT. Od roku 1947 byl referentem pro otázky regionálního plánování na Generálním sekretariátě hospodářské rady a externím vedoucím oddělení územního plánování na Státním úřadě plánovacím v Praze.
K důležitému zlomu došlo v roce 1948, Emanuel Hruška byl totiž povolán do Bratislavy, kde založil a po 14 let vedl Ústav stavby měst na Fakultě architektury a pozemního stavitelství Slovenské vysoké školy technické. V roce 1948 byl navíc jmenován předsedou urbanistické komise Svazu slovenských architektů, roku 1953 řádným profesorem na Stavební fakultě Slovenské vysoké školy technické, načež byl na dva roky zvolen jejím děkanem. V roce 1955 získal akademickou hodnost doktora věd (DrSc.), v letech 1956-1961 byl externím vedoucím oddělení hospodářské geografie na Ekonomickém ústavu ČSAV, v roce 1958 se stal prvním místopředsedou Ústřední komise státní památkové péče při Ministerstvu kultury ČSR a od roku 1962 byl jejím předsedou.
V poválečném období se Emanuel Hruška příliš nevěnoval architektonickým a urbanistickým soutěžím, spíše se zaměřoval na teoretické a metodologické propracování územního plánování jako vědecké disciplíny, na aktuální problémy obnovy Československa, zpracovával studie věnované analýzám konkrétních území a v neposlední řadě se věnoval pedagogické činnosti. Přesto i v období přibližně do roku 1960 lze nalézt několik úspěšných soutěžních projektů.
Od šedesátých let je již Emanuel Hruška všeobecně uznáván i zahraničními odborníky a institucemi. V letech 1963 a 1968 získal Jurkovičovu cenu, v roce 1966 mu byla udělen Řád práce a prestižní mezinárodní Herderova cena. V šedesátých letech se také stává členem poradního sboru hlavního architekta hlavního města Prahy a od poloviny šedesátých je expertem UNESCO pro otázky ochrany architektonických památek. V roce 1967 spoluzaložil časopis Architektúra a Urbanizmus a stal jeho hlavním redaktorem a předsedou redakční rady. V roce 1971 byl zvolen předsedou Československého národního komitétu Medzinárodní rady pro památky a sídla (ICOMOS). V roce 1981 obdržel Zlatou plaketu Slovenské akademie věd Aurela Stodoly za zásluhy v technických vědách a o šest let později poctilo generální shromáždění ICOMOS ve Washingtonu Emanuela Hrušku prestižním titulem čestného člena.
Od poloviny 70. let se více věnoval organizačně-správním povinnostem, které vyplývaly z řady jeho funkcí. Přesto se stále věnoval i aktuálním problémům územního plánování a urbanismu především Prahy a Bratislavy a seznamoval československou odbornou veřejnost se zahraničními událostmi a trendy. Neustále se také věnoval problémům památkové péče – konfliktům nové a staré architektury (viz Výběr z textů Emanuela Hrušky). Na sklonku života se vrátil do rodné Prahy, kde zastával v letech 1980 – 1988 post předsedy Klubu Za starou Prahu. Emanuel Hruška zemřel 16. srpna 1989 v Praze.
Jan Dostalík



Realizace:
Tzv. Elektrické domy v Praze-Holešovicích (1934-1938): Nájemní dům, Veletržní 13 (198/VII), 1934; Nájemní dům, Heřmanova 12 (408/VII), 1936-1937; Nájemní domy, Pplk Sochora 34 (740 a 765/VII), 1937-1938.
Vila manželů Kumermanových, Zavadilova (dříve Pod Bořislavkou) 40, Praha – Dejvice (1722/VI), 1936-1937.
Výstava ČSR v Ženevě, 1936.
Výstava států Malé dohody, 1938.
Dřevěný kostel sv. Františka z Assisi, U Habrovky, Praha – Krč, návrh interiéru: Jaroslav Čermák, 1941.
Dva internáty a tři obytné domy dle regulačního plánu (1946), Zruč nad Sázavou, realizace 1946-48.

Hlavní soutěžní projekty a koncepce:
Soutěžní návrh na rozšíření hřbitova a hřbitovních budov, 1931, 1. cena, s Vilémem Kubou (Praha–Ďáblice)
Návrh na všeobecný dopravní program pro Velkou Prahu a její zájmový obvod, 1931, s Vilémem Kubou, Janem Sokolem, Janem Paulem, Janem Kožešníkem a Ferdinandem Budinským
Soutěžní návrh na regulaci a zastavění Kraví hory, 1932-33, s Aloisem Kubou, Vilémem Kubou, Janem Sokolem a Václavem Dvořákem (Brno)
Soutěžní návrh na dopravně–komunikační plán města Brna, 1933, s Vilémem Kubou a Stanislavem Brousilem
1. Soutěžní návrh na České národní divadlo, 1936, s Vilémem Kubou a A. Kubou (Žerotínovo nám., Brno) – nejvyšší cena ex aecquo
Ideální průmyslové město budoucnosti, 1937, s Richardem Podzemným a Jiřím Voženílkem (Zlín)
2. soutěžní návrh na České národní divadlo, 1937, 2. cena, s Aloisem Kubou a Vilémem Kubou (Žerotínovo nám., Brno)
Soutěžní návrh na Krajský trestní soud s věznicí, 1937, s Aloisem Kubou a Vilémem Kubou (Kounicova ul., Brno)
Návrh na úpravu radničního prostranství s umístěním pomníku Národního osvobození a T. G. M., 1938, s Vilémem Kubou (Dominikánské nám., Brno)
Soutěžní návrh na divadlo v Poděbradech, 1939, 3. cena – s Maxem Urbanem
Veřejná soutěž na zástavbu okolí budovy Všeovecného penzijního ústavu, 1940, s Josefem Havlíčkem
Soutěž Ministerstva školství a národní osvěty na regionální typy lidového stavitelství, 1940
Koncepce rozvoje zoologické zahrady v Praze-Troji, kolem 1941, s Antonínem Turkem
Návrh náměstí Práce ve Zlíně, zač. 40. let, s Bohuslavem Fuchsem
Vítězný soutěžní projekt na řešení tehdejší Gottwaldovy třídy v Ostravě (dnes 28. října), 1954
Vítězný a realizovaný projekt pro urbanistickou soutěž nového obytného souboru v Bánské Bystrici, s Milanem Kodoněm, 1957.

Výběr textů Emanuela Hrušky:
HRUŠKA, E. Příspěvek k výstavbě moderních měst. Stavba, 1931-32, roč. 10, s. 55-62.
HRUŠKA, E. Charakter města a základní plán upravovací. Stavitel, 1932, roč. 13, s. 73-82.
HRUŠKA, E. Analytické studie o osídlení pražské oblasti. Architekt SIA, 1934, roč. 33, s. 110-116.
HRUŠKA, E. Pozemková otázka v urbanismu. Architekt SIA, 1935, roč. 34, s. 41-46.
HRUŠKA, E. Urbanismus regionální a státní plánování v Anglii. Stavba, 1937-38, roč. 14, s. 74-75.
HRUŠKA, E. Nový formalismus. Architektura, 1939, roč. 1, s. 171-172.
HRUŠKA, E. Reálné urbanistické plánování. Architektura, 1940, roč. 2, s. 51.
HRUŠKA, E. Předpoklady plánování kraje města a vesnice. Zprávy veřejné služby technické, 1941, roč. 23, s. 335, 388, 493.
HRUŠKA, E. Naléhavost nadřazeného plánování v krajích stavebně aktivních a náznak pracovní methodiky. Architektura, 1941, roč. 3, s. 161-165.
HRUŠKA, E. Měřítko v krajině – měřítko v sídlišti. Architektura, 1942, roč. 4, s. 153-164.
HRUŠKA, E. Nové sídliště, díl I-III. Architekt SIA, 1942, roč. 41, s. 1-7, 145-149, 265-272.
HRUŠKA, E. Nové sídliště, díl IV. Architekt SIA, 1943, roč. 42, s. 273-284.
HRUŠKA, E. Meze plánování. Sborník České Akademie Technické, 1944, roč. 18.
HRUŠKA, E. Příroda a osídlení: Biologické základy krajinného plánování. 1. vyd. Praha: Ed. Grégr a syn, 1945. 37 s.
HRUŠKA, E. Město zítřka. Věda a život, 1945, roč. 11, s. 184-191.
HRUŠKA, E. Krajina a její soudobá urbanizace. 1. vyd. Praha: B. Pyšvejc, 1946. 99 s.
HRUŠKA, E. Plánování. Krása našeho domova, 1946, roč. 37, s. 17-20.
HRUŠKA, E. Urbanistická forma: Osídlení a plán. Praha: nákladem vlastním: Architektura ČSR [distributor], 1945, [v tiráži správně] 1947. 149 s.
HRUŠKA, E. Od urbanismu k plánování. Architekt, 1948, roč. 46, s. 160-164.
HRUŠKA, E. (ed.) Industrialisace a plánování: ukázky podílu Zemského studijního a plánovacího ústavu moravskoslezského na zprůmyslovacím programu Čech, země Moravskoslezské a Slovenska: seznam studijních souborů. Brno: Zemský národní výbor, 1948. 86 s.
HRUŠKA, E. Úvod do urbaniznu a územného plánovania. 1. vyd. Bratislava: Vydavatelstvo slovenskej akademie vied, 1955. 143 s.
HRUŠKA, E. Vývoj stavby miest. 1. vyd. Bratislava: SAV, 1961. 369 s.
HRUŠKA, E. Problémy súčasného urbanizmu. 1. vyd. Bratislava: SAV, 1966. 412 s.
HRUŠKA, E. Několik otázek k ochraně stavebních památek, zejména kompozičních souborů a urbanistitckých celků. Památková péče, 1967, roč. 27, s. 167-168.
HRUŠKA, E. Stavba miest, jej história, prítomnosť a budúcnosť. 3. preprac. vyd. Bratislava: SAV, 1970. 157 s.  [400] s. čb. obr.
HRUŠKA, E. Sociálně-politické faktory v ochraně památek urbanistických dimenzí. Památky a příroda, 1980, roč. 5, s. 221-222.
HRUŠKA, E. Vývoj teorie památkové péče v údobí existence mezinárodní organizace ICOMOS – tendence - perspektivy. Památky a příroda, 1981, roč. 6, s. 205-215.

Zdroje:
DOSTALÍK, J. Projevy environmentálního myšlení v české teorii architektury a urbanismu první poloviny 20. století. Brno: Masarykova univerzita, Fakulta sociálních studií, 2010. 84 s. Vedoucí diplomové práce Ing. arch. Magdalena Hledíková.
DULLA, M. et al. Majstri architektúry. 1. vyd. Bratislava: Perfekt 2005. s. 70-71.
HRŮZA, J. Emanuel Hruška. Architekt, 6/2001, roč. 47, s. 72-73.
HYZLER, J. Kdo byl profesor Emanuel Hruška a doba, ve které žil (článek pro Věstník Klubu Za starou Prahu 1/2006). Za starou Prahu. Dostupné ZDE
ŠVÁCHA, R. Od moderny k funkcionalismu: Proměny pražské architektury první poloviny dvacátého století. 1. vyd. Praha: Odeon, 1985. 573 s.
VODRÁŽKA, P. Emanuel Hruška 1906-2006. Projekt: slovenská architektonická revue, 1/2006. Dostupné ZDE
VOŠÁHLÍK, A. 80 let profesora Emanuela Hrušky. Památky a příroda, 1986, roč. 11, s. 95.
Návštěvnost: 4379 čtenářů
Aktuálně
Denní zprávy
e-SHOP
BLOG - poslední články
Burza práce
Poslední komentáře
BLOG - poslední komentáře
TOPlist © archiweb.cz 1997-2013
Všechny materiály zveřejněné na těchto www stránkách podléhají autorskému zákonu (č.120/2000 Sb.). Publikování nebo šíření obsahu je bez písemného souhlasu provozovatele zakázáno.
archiweb.cz využívá agenturní zpravodajství ČTK, která si vyhrazuje veškerá práva. Publikování nebo další šíření obsahu ze zdrojů ČTK je výslovně zakázáno bez předchozího písemného souhlasu ČTK.