Vurnik

Ivan Vurnik

*1. 6. 1884Radovljica, Slovinsko
8. 4. 1971Radovljica, Slovinsko
Hlavní obrázek
Biografie
Ivan Vurnik se narodil 1. června 1884 v Radovljica na severu Slovinska do zámožné kamenické rodiny, která mu umožnila po studiích v Kranji a Lublani nastoupit v roce 1907 na Technickou univerzitu ve Vídni, kde v roce 1912 diplomoval u prof. Karla Mayredera. Za dobré studijní výsledky získal několikaměsíční cestovní stipendium do Itálie. Po návratu získal nabídku pracovat u vídeňského architekta Ludwiga Baumanna. Zároveň však pracoval na vlastních zakázkách ve Slovinsku. Vurnik byl ovlivněn především secesní tvorbou svého učitele prof. Makse Fabianiho z vídeňské Techniky. Na podzim roku 1913 se oženil s vídeňskou impresionistickou malířkou Helenou Kotter. V roce 1919 se pár přestěhoval zpět do Lublaně, kde se Vurnik pokoušel založit a specifikovat slovinský národní sloh, kombinující v sobě prvky estetiky a ornamentalismu. K tomu mu měly posloužit tradiční venkovské motivy a zčásti secesní prvky. Jednou z hlavních staveb tzv. 'Národního slohu' byla pestrobarevná budova Kooperativní banky z roku 1922. Pozdější stavba sportovního sdružení Sokol z roku 1926 již v sobě obsahuje jednodušší a archaičtější prvky. Podobné objekty realizoval ještě v Golniku a další v Kranji, ale byly  během druhé světové války poničeny. Koncem 20. let Vurnik opustil myšlenky národního slohu a shlédl se čistých formách funkcionalistické architektury. V roce 1919 stál Vurnik u založení Ústavu architektury na Technické fakultě univerzity v Lublani. Na konci 20. let se mu podařilo přesvědčit Jože Plečnika, aby zde začal jako profesor učit. Mezi oběma se však vznikla řevnivost. Domníval se, že Plečnik ovlivňoval okruhy konzervativních politiků, aby bránili v realizaci jeho funkcionalistických projektů. Dalším důvodem k nepřátelství mezi oběma architekty šlo možná odvodit od jejich odlišného politického přesvědčení. Zatímco Plečnik byl spíše konzervativní a vroucí římský katolík, tak Vurnik byl přes své vyznání také pokrokovým národním liberálem. Po roce 1925 se věnoval hlavně výuce. Až do konce života se věnoval architektonické a urbanistické tvorbě, ale jeho projekty zůstávaly jen na papíře. Mezi z mála realizovaných projektů je funkcionalistický bazén a hotel v Radovljica. Méně známým, ale přece jen důležitým projektem jsou jeho dělnické domky v Mariboru, kde Vurnik předložil vizi jednoduchého a utilitárního způsobu života. V roce 1965 mu byla katolickou církví nabídnuta rekonstrukce kostel svatého Vida v Brezje. Ve svých úpravách největšího slovinského poutního kostela s významnými ostatky musel zohledňovat návrhy (svého dřívějšího souputníka) Jože Plečnika z 30. letech. Vurnik, který navrhl barevnou mozaiku a dodal tak oltáři výsadnější postavení (v roce 2008 navázala Maruša Zorec), se v této vrcholné práci vrátil zpět k 'národnímu slohu', který ve 20. letech původně zavrhl. Ivan Vurnik je společně s Maksem Fabianim a Jože Plečnikem považován za otce moderní slovinské architektury.

Realizace a projekty