Emil Králík

Narozen 21. 2. 1880 v Praze. Studium architektury na české technice v Praze u prof. J. Schulze, pak asistentem prof. J. Kouly na ústavu architektonického a ornamentálního kreslení. Od r. 1905 pracuje v ateliéru O. Polívky a A. Balšánka. Roku 1907 odchází do Brna, kde v l. 1907-10 učí na průmyslové škole stavební. V l. 1910-20 pracuje v Brně jako samostatný architekt, 1921-39 profesorem architektonického a ornamentálního kreslení na brněnské technice. Obesílá řadu soutěží a výstav (Milano 1933, Paříž 1937, Brusel 1937), hodně cestuje a kreslí architekturu v Evropě a severní Africe. Po uzavření vysokých škol za války se soustřeďuje na výtvarnou činnost - v roce 1941 je v Praze i v Brně souborná výstava jeho kreseb a akvarelů. V letech 1942-45 vězněn v koncentračním táboře. Po válce se nemocen vrací a umírá 26. 6. 1946 v Brně.
Architekt budov i interiérů, zpočátku pod vlivem vídeňské moderny, později představitel funkcionalismu. Významný pedagog, jeden ze zakladatelů výuky architektury na brněnské technice. Kultivovaný kreslíř a malíř architektury, s novodobě impresionistickým výtvarným projevem.